Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Vzpomínám si na román C. Simaka „Čas je ta nejjednodušší věcö. Vystupovali v něm mutanti, na které obyčejní lidé pořádali pogromy. I zde se našli dobří a zlí mutanti a ostatní byli i zde prezentováni jako neurčitá vyděšená xenofobní masa. X-meni však ve druhém díle dostávají rovnocenného soupeře z řad lidí, generála Williama Strykera. A když se objeví třetí strana ve válce, stává se, že se první dva nepřátelé musí dohodnout na zastavení palby, aby je ten třetí nezničil oba. Generál Stryker má ďábelský plán, překonávající svou brutalitou Magnetův „mutovacíö stroj z jedničky, a navíc se neštítí používat mutanty proti mutantům – inu účel světí prostředky. Mutanti musí uzavřít spojenectví; ale každé spojenectví končí v okamžiku, kdy je výhodnější sólo. Jak se říkávalo za mého dětství, když znepřátelené party vedly kruté boje – „Mír do příští válkyö. Příběh druhý začíná tam, kde končí první. Stará parta X-menů je na tom pořád stejně – Wolverine neví nic o své minulosti (ale něco víc se přece dozví), Rogue stále vypadá odsouzená k tomu, že nepozná orgasmus s partnerem, profesor Xavier vychovává další nadějné nováčky, Storm je pořád samé hromy a blesky, dr. Greyová se potácí mezi věrnou láskou k Cyclopsovi a potlačovanou touhou po Wolverinovi a oba pánové se ze stejného důvodu stále nesnáší. Mystique dělá do politiky a Magneto se „nudíö v plastikovém vězení.

       Problém tohoto filmu tkví v týmové práci – stačí sledovat vyjmenované postavy a začnete mít pocit, že na jeden film je jich nějak moc. A tak vám scénáristé předloží pouze tyto postavy s charakterem a jakýmsi vývojem oproti jedničce – Wolverina a dr. Greyovou. Oba prožívají svá soukromá pekla, i když u dr. Greyové je méně viditelné. Rogue, která v prvním filmu byla hlavní ženskou hrdinkou, se zde dostává trochu do pozadí, její potíže jsou stále ty samé – nemožnost někoho se intimně dotknout, její vývoj ustrnul, protože ji dali do dvojice s Icemanem jako teenagerský pár se specifickými problémy. Charles Xavier a Erik Lensherr jsou vůdcové s jasnou vizí a tu prostě nejsou schopni nějak změnit, zde je ovšem Magneto více přitažlivý, protože je záporný a působí inteligentněji. Cyclops, Storm, Mystique a nováčci Nightcrawler, Pyro, Jason 143 a Yuriko Oyama nejsou životné postavy, působí spíš jako stroje na speciální efekty, jako žánrové figurky, kterým jsou scénáristé schopni vložit snad jednu jedinou životaschopnou repliku na celý film. Nejlépe tak vychází role generála Strykera, jehož posedlost mutanty a xenofobní fanatismus na samu hranici sebezničení vás vtáhnou do děje nejvíce. Nejmrazivější scény tak patří právě generálovi a pak ještě momentům v rodině Icemana, která se dozvídá o synově mutaci.

       Trikově se druhý díl nijak podstatně od prvního neliší, čímž chci říct, že to bylo ucházející. Velmi hezká a trikově nenáročná jsou vícenásobná tornáda, stejně jako hrátky s ohněm v podání Pyra a … . Scény s vodou v jezeře a výpustním tunelu vypadaly jako realita, zajímavě byly využity dosud neukázané možnosti Cerebra. Nejpovedenější byla akční scéna s Nightcrawlerem v úvodu filmu, ostatně jeho obsazení Alanem Cummingem bylo také velmi vhodné, škoda jen, že byl jen figurka do počtu za typově obdobného Toada z jedničky.

       Druhý díl X-menů je přibližně na stejné úrovni jako první, což ve světle obvykle pokleslých dvojek můžeme kvitovat s povděkem. Navíc je jeho hlavní slabina – velké týmy a tím pádem mnoho hrdinů – také jeho největším potenciálem, protože může dojít k několika úmrtím bez větší újmy na ději a příští filmy série se tak mohou zaměřit na perspektivnější postavy. Větším problémem tak zůstává jen hledání důstojného a přitom odlišného protivníka, aby další pokračování nebylo jen omílání téhož. Přejme realizačnímu týmu šťastnou ruku.