Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

První příběh byl první úrovní všeho – jak ve společnosti lidí, tak strojů a programů, reprezentované na jedné straně posádkou Nabukadnezara a na straně druhé agentem Smithem, jeho kolegy a několika ničivými roboty Sentinely. V prvním příběhu jsme objevili Vyvoleného a ujistili se, že Jím opravdu je. Příběh druhý, reloadovaný, ukazuje vyšší úroveň – společnost posledního lidského města Siónu, kde je Morfeus jen jedním z mnoha a kde Neovi všichni nevěří, a složité uspořádání Matrixu, kde existují starší verze programů, žijící na vlastní pěst a bojující mezi sebou, mocné programy s vlastní „ochrankou“ a světovládnými ambicemi a fyzická armáda tisíců Sentinelů a dalších robotů. Příběh reloadovaný ukazuje, proč Vyvolený existuje, co je ve skutečnosti jeho posláním.

       Film samotný má po technické stránce mnoho problematických míst – což samozřejmě neznamená, že by triky nebyly skvělé. Všeobecně lze ale říct, že zkrácení o půl hodiny by mu prospělo. Začátek se docela vleče, protože je příliš podobný prvnímu filmu. Rozmluvy a úvahy by občas bylo třeba zkrátit, typické je to u Morfea a jeho pomalého způsobu sdělování zjevných skutečností. Nejparadoxnější je fakt, že se vlečou i akční sekvence, především bojové; žádná z nich nemá takový náboj jako bitka Nea se Smithem v metru z jedničky. Někdy je méně více. Snad souboj Nea s asiatským ochráncem Vědmy se trochu blíží zábavě, ale necítíme z něj to správné napětí, očekávání smrti, působí jen jako trénink, čímž v podstatě je. Povedené byly scény na dálnici, ale i ty trpí výše zmiňovanými neduhy. Město Sión je docela realistické a scény v něm vhodně odklání nelidskou dokonalost Matrixu k přízemní domácké realitě a politické řevnivosti siónských obyvatel. V příběhu se objevuje pár docela povedených vtípků, ale musíte být dost rychlí, abyste je stihli v titulcích postřehnout. Je jich samozřejmě jen tolik, aby nikoho ani nenapadlo, že by Matrix Reloaded měl být lehce sarkastickým pokračováním prvního Matrixu. Dobrým počinem jsou nové tváře. Kapitánka Niobe, Persefona, Link, albínská Dvojčata, velitel siónské armády Lock a další, ti všichni dokreslují atmosféru děje. Podivné je snad jen to, že v Siónu je černošská většina, což může být způsobeno z části australským komparsem, ale nikde není náznak vysvětlení, proč to tak je.

        

       Struktura předpokládané trilogie v hlavních rysech připomíná např. původní trilogii StarWars nebo knižní Dunu – Spasitele Duny – Děti Duny. S Dunou má kromě scénáře Probuzení – Prozření – Vítězství (to poslední u Matrixu zatím jen předpokládám) společný způsob života posledních lidí v Siónu, je totiž velmi podobný životu fremenů v síčích. Ostatně slovo „síč“ znamená „místo úkrytu v ohrožení“. Podoba Matrixu, StarWars a Duny ovšem vychází z používání stejného mesiášského mýtu, k čemuž nás dovádí také drobné detaily, vyskytující se v tomto filmu. Například Neo opustil svůj kožený ohoz a ve virtualitě nosí něco na způsob kněžské sutany, scény v chrámu Siónu ukazují Morfea jako proroka se silným charisma, za Neem chodí zástupy lidí a nosí mu dary, sám Neo již přijal úlohu Vyvoleného a chová se velmi fatalisticky. Jenže jak příběh pokračuje, objevují se náznaky potíží. Když pomineme ty zjevné, což je Neův stále se opakující zlý sen a skutečnost, že Sentinely zvýšily svou aktivitu, různé rozhovory a úvahy postav vytvářejí pocit něčeho nepatřičného. Rozhovor s Vědmou, chování Merovingiana, v postatě bezzubé útoky Agentů a jiných protivníků, podivné řeči radního Hamanna a setkání s Klíčníkem dávají tušit, že „sovy nejsou, čím se zdají být“. Příběh vás asi v polovině konečně chytí a několikanásobné vyvrcholení otevře cestu ke třetímu dílu. Tam se teprve ukáže, jestli Neo a jeho lidé za něco stojí.