Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Zemi chrání elektromagnetický štít, který odstiňuje sluneční vítr a jiné nebezpečné částice z kosmu. Tento štít je vytvářen neustálou rotací jádra Země, má svůj severní a jižní magnetický pól, podle nichž se orientují různí živočichové při migraci a nebo lidé pomocí kompasu. Ovšem jednou za čas se jádro přestane točit a magnetické póly Země se vymění, což znamená, že povrch Země je vystaven slunečnímu větru. To trvá pár let; a během té doby vymře nebo zmutuje většina života na Zemi. K dnešnímu dni máme už sto tisíc let zpoždění.

       Toto je reálný základ amerického filmu Jádro, který se podobá filmu Armageddon víc, než je zdrávo. Ostatně tomu se nikdo nemůže divit, protože scénář pracuje se stejným příběhem celosvětové přírodní katastrofy a je úplně jedno, zda jde o asteroid, ozónovou díru, globální zemětřesení nebo přepólování elektromagnetického štítu. Ingredience jsou jasně dané – katastrofa, nebezpečný plán na její odvrácení, nedostatek času, odhodlaný tým hrdinů, nejlepší technologie. K tomu přidejte osobní antipatie mezi některými členy posádky a tajné vládní projekty a máte hotový koktejl. Je nádherně barevný, oslňující a voňavý (vizuálně a trikově je film výborný), ale je vyroben z tuzemáku, zelené, fernetu a griotky (tudíž předražený) a může se stát, že z něj budete mít kocovinu hned po vypití. Takže doporučuju se na něj dívat, ale rozhodně neochutnávat – čili nepřemýšlet. Obzvlášť ne o fyzice.

       Některé scény z filmu mi připomněly různé jiné filmy nebo příběhy – např. Hitchcockovy Ptáky, Clarkovu Třetí vesmírnou odyseu a samozřejmě Armageddon ve všech podobách. Děj obsahuje spoustu humoru, bohužel většinou nechtěného, ale tím víc se budete smát. Velmi hollywoodské je obsazení posádky – hrdinka, hrdina, černoch-vynálezce, hochštapler, Francouz a velitel. Každému je jasné, z jakého konce bude posádky ubývat, je to tak obvyklé, až je to nuda. Hlavní hrdinka pilotka Beck – Hilary Swank je velmi krásná, ale (stále) vypadá jako reklama na anorexii a nemohla by projít fyzickými testy ani k nočním hlídačům parkoviště, natož do NASA. Dojde na hrdinské řeči, na sebeobětování, strach, losování a jiné oblíbené kratochvíle. Velící a monitorovací středisko bude fandit, bát se, intrikovat, pomáhat a slzet – mimochodem nikdy mi nepřipadalo logické, když se některá úmrtí přejdou jen tak a jiná se obrečí bez toho, aby ti plačící měli nějaký bližší vztah k někomu z nich. Nakonec se dostaneme až k očekávanému happyendu.

       Tak a teď si myslíte, že jsem všechno prozradil a že na to ani chodit nemusíte – chyba lávky! Už třeba kvůli poučení pro začínající hackery „kterak si počínati, když na dveře buší softwarová policie“, to stojí za to.