Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Dva roky po mezinárodním úspěchu Tygra a draka přichází jiný čínský režisér se svou kombinací kung-fu a uměleckých ambicí. I Zhang Yimou neměl doposud žádné zkušenosti s filmem založeným na bojovém umění, ale právě v Číně není problém obklopit se zkušenými specialisty na tento žánr, takže fanoušci nemusejí mít obavy. Srovnávání s Tygrem a drakem se zřejmě nedá vyhnout, takže si to odbudeme hned na začátku: stejně fantaskní bojový styl typický pro příběhy wuxia, mnohem jednodušší příběh s minimem vedlejších postav. Zdánlivě by se tady mohlo jednat o matnější kopii téhož.

       Film má však své osobité hodnoty – jednoduchý příběh, kdy hrdina Bezejmenný vypráví při audienci vládci říše Čchin, jak ho zbavil trojice jeho úhlavních nepřátel, bojovníků Nebeského, Sněhové vločky a Zlomeného meče, je vyprávěn netriviálně, v několika samostatných sekvencích, z nich každá je navíc laděna do jednoho barevného odstínu (červená, modrá, bílá a retrospektivní zelená). Silná výtvarná stylizace, hraničící až s akademickou artistností, dělá z některých bojových střetů sled strhujících obrazů, podmalovávaných skoro snovou hudbou, kde bojovníci bezmála ovládají samotné živly, jako vítr či déšť. Vizuální působivost zde jednoznačně převládá nad jakýmkoli zdáním věrohodnosti, probodnuté bílé roucho není poskvrněno jedinou kapkou krve jeho nositele.

       

       V příběhu se kladou otázky, zda velký bojovník může jednat pod vlivem takových obyčejných vášní jako je žárlivost či touha po pomstě, nemluvě o obsahu pojmu „hrdina“. Odpovědi na tyto otázky vycházejí z východní kulturní tradice, snad právě proto je mu v Evropě někdy vyčítáno poněkud totalitní vyznění, a naopak doma se tento film setkal s vřelejšími kritikami než individualismu přitakávající Tygr a drak. Na druhou stranu je zde i otázka násilí a hledání správné cesty k jeho potlačení, obojí nazíráno z netradičního úhlu, zvláště u kung-fu filmu. Film stojí na hereckých výkonech hlavních hrdinů, kteří odvádějí nadstandardní výkony při ztvárnění často protichůdných citových pohnutí. Doslovnými statisty v tomto příběhu jsou stovky řadových vojáků, jejichž šiky svou autentickou monumentalitou předčí obvyklé digitální zástupy klonů, a i když někdy reagují na povely strojově přesně, působí to na velkém plátně přesvědčivě, zatímco u digitálních vojsk by to bylo nepřijatelně umělé. Vyprávění je sice historicky zakotveno v Číně 3. století před naším letopočtem, ovšem divákům je předvedena spíše fantastická říše na hranici mýtu.

       Podívaná je to tedy velkolepá a pro tuzemského diváka i exotická, titulky používají českou transkripci čínštiny, což svědčí o solidnosti překladatele. Pro zhlédnutí tedy vybírejte, pokud můžete, kinosál s největším plátnem a solidním zvukem a po stránce smyslové budete bohatě odměněni.