Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Někdy v šedesátých letech vědec David Banner hledal způsob, jak vylepšit člověka, aby byl odolnější a měl schopnost regenerace. Studoval sumýše, medúzy a hvězdice a zkoušel jejich schopnosti geneticky transformovat do pokusných zvířat. Jeho práce byla docela úspěšná a tak požádal svého nadřízeného Rosse, aby mu umožnil pokusy na lidech. Ross byl voják a celá Bannerova laboratoř byla ukryta hluboko v pouštní vojenské základně a jak známo, vojáci v tajných projektech nikdy na zákony moc nedají – ale na rozkazy ano. A shora přišel rozkaz, že pokusy na lidech se nepovolují. Jenže Banner už byl příliš daleko, aby svůj výzkum zastavil – a tak se stal pokusným králíkem sám. Bohužel za nějaký čas počal se svou ženou chlapce a zjistil, že na malého Bruce se přeneslo něco z jeho pokusů. Snažil se přijít na způsob, jak ho vyléčit, ale Ross našel lidskou krev v laboratoři a Bannera okamžitě vyhodil. Ze zapáleného vědce se stal vědec šílený…

       Současnost. Bruce je dospělý, pracuje v laboratoři a vymýšlí způsob, jak u člověka povzbudit regenerační schopnosti. Své dětství si nepamatuje a špatně spí, protože ho pronásledují noční můry. Někde uvnitř něj dřímá bestie a stačí málo, aby se dostala na povrch.

       Komiks o Hulkovi už jedno zpracování na kontě má. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let velkou zelenou příšeru hrál v seriálu „The Incredible Hulk“ Schwarzeneggerův soupeř v kulturistice Lou Ferrigno. Na rozdíl od Arnolda si však tento anabolický nabušenec svými svaly kariéru nevybudoval a tak na něj zbyla v tomto filmu rolička v ochrance. Hulka filmového totiž člověk nehraje; je to počítačový výtvor a samozřejmě je to znát, ale technika je už natolik pokročilá, že jeho celkem nenáročná mimika (jde o nemyslící a většinou zuřivé monstrum, řídící se pudem) vypadá docela realisticky. Režisér Ang Lee (m.j. Tygr a drak) dokázal scény s Hulkem v akci většinou uhlídat natolik, že jeho řádění se do zbytku příběhu hodí, jen scény v poušti připomínají počítačovou hru, o obřích skocích raději ani nemluvě. Nejlépe vyznívají Hulkovy akce uvnitř budov a v noci, kdy není tolik světla a divák se stejnou měrou dívá na plátno a zároveň domýšlí krvavé a jiné detaily. Úžasná je scéna v lese se třemi psy, u které jsem se přistihl, že napjatě poposedávám a čekám, jak to dopadne. Vynikající je také finále, které mi připomnělo závěr dvojky X-menů.

       Příběh samotný je ve srovnání s ostatními filmy podle komiksů podstatně hlubší. Je to způsobeno komplikovaností hlavních postav. Samozřejmě že hrají své typické role – hrdinu s traumatem z dětství, hrdinku, která hrdinu upřímně miluje, otce hrdiny – šíleného vědce a otce hrdinky – vojáka do morku kostí. Jenže na rozdíl třeba od Spidermana, kde vlastně jenom Peter Parker má nějakou osobnost, jsou nejednoznačné všechny čtyři hlavní postavy. U Bruce Bannera (Eric Bana) je to dané jeho vnitřním démonem Hulkem a zapomenutým dětstvím, tam je to jasné. Jeho kolegyně Betty Ross (nádherná Jennifer Connelly) celou dobu tápe mezi láskou k Bruceovi, obavou z jeho skrytých pocitů a vztahem k otci generálovi. Nejednou v příběhu její poslušnost dcery a vojenská výchova zvítězí nad prostým soucitem. Generál Ross (Sam Elliot, jehož hlas je hollywoodský poklad, hrál například kovboje-vypravěče ve filmu Big Lebowski) většinou působí jako výkonný a chladný profesionál, ale jakmile jde o jeho dceru, je naštvanější než Hulk. A konečně starý David Banner (Nick Nolte), na začátku sympatický nadšenec, později šílenec, v současnosti otec s výčitkami svědomí (ale pozor, jakými!) a zároveň megaloman, přesvědčený o své jedinečnosti. Tento čtyřúhelník vás dokáže svými vztahy zaujmout celou dobu filmu.

       Film má ještě další plus, a to jsou různé styly záběrů kamery. Jeden je ten trikový s Hulkovými akcemi, druhý klasický s detaily tváří nebo hlubokomyslnými dialogy a úvahami a třetí dokumentaristicky televizní či jak to nazvat. Ten poslední je velmi zvláštní – používá více kamer a snímá děj z několika úhlů, aby v některých momentech rozdělil plátno do dvou a více (v jednu chvíli myslím až do pěti) polí, kde se všechno děje najednou. Například když klasický záporný kariérista Talbot (Josh Lucas) odchází po výhružném rozhovoru s Brucem z jeho kanceláře, sledujeme najednou záběr do tváře znepokojeného Bruce a v druhé polovině plátna jede kamera v záběru na Talbota, který se přes rameno ohlíží po Bruceovi. Pak se Talbot podívá na Betty, stojící ve vedlejší místnosti, a my sledujeme jak jeho, tak Betty a Bruce – hned tři záběry najednou. Tady jsou všechny obrazy v dynamické jednotě a zprostředkovávají divákům emoce, které z hrdinů přímo čiší. Pak je také dělení plátna použito při cestě vrtulníků přes poušť, ale tady to spíš zpestřuje nudnou pasáž, větší význam to nemá. Občas se objeví záběr, vzdávající hold komiksu jako statické kresbě dynamického děje – např. Talbot s výbuchem za zády.

       Trochu výhrady mám k představiteli Bruce Bannera, který se mi zdál dost nevýrazný – jeho mimika mi přišla o stupeň horší než mimika Hulka. Jedině tam, kde se pere nebo proměňuje, ukazuje jiný výraz než „pohled ublíženého psa“. A velké mínus dostávají maskéři za odfláknutý plnovous na úplný závěr – to jsem vážně vyprskl smíchy.

       Hulk se svým filmovým zpracováním zařadil k těm lepším komiksovým adaptacím, jako je Spiderman, Batman Returns nebo X-men, ani ne tak kvůli trikům, jako spíš kvůli dobrému příběhu, který ve filmu nezapadl.