Logo rubriky
10/2003
  SF film (další) (206)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly

aneb „Jak málem chytili Jacka Sparrowa“

Když Hernando Cortéz plenil říši Inků, pokusili se domorodí kněží jeho zabíjení a drancování zastavit darem 882 skvostných zlatých mincí. Samozřejmě to nepomohlo, a tak bylo na mince a jejich držitele uvaleno prokletí. Truhla s mincemi pak byla staletí ukryta na Isla de Muerta, kam se ho vydali hledat piráti z lodi Černá perla. Prokletí se vysmáli, zlato utratili a pak zjistili, že kletba funguje. Zrušit ji mohou jedině tak, že posbírají všechny mince do jedné a vrátí je do truhly na Isla de Muerta. Jenže jedna mince stále chybí.
       Natočit film o pirátech po kasovním debaklu posledního takového pokusu – Ostrovu hrdlořezů Geeny Davisové – a ještě k tomu s námětem podle atrakce v Disneylandu, to by mohl zkusit jenom cvok. Jak je vidět, v Hollywoodu je možné všechno a někdy se najdou lidé, kteří z takových základů dokážou udělat trhák. Zběsilá akce, romantické prostředí i doba, osvědčené hvězdy, krásné dívky a především úspěšná snaha ze všeho toho si neustále dělat legraci – to je film Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly.
        
       Geoffrey Rush, Orlando Bloom a Johnny Depp. Když zkombinuji názvosloví vesmíru a showbussinessu, máme zde stálici, supernovu a bílého obra. Rush byl fenomenální markýz de Sade (Quills) a inspektor Javert, Orlando Bloom s blond parukou okouzlil všechny dívky a homosexuály rolí elfa Legolase a Johnny Depp už má za sebou tolik výrazných rolí, že je nebudu vyjmenovávat. Shodou okolností jsem tentýž den viděl film Ospalá díra a utvrdil jsem se v názoru, že Depp je skrytý komediální talent – jeho grimasy v bledé, černým vlasy a oděvem zvýrazněné tváři odlehčovaly gotickou atmosféru mystického hororu. A právě vlohami pro grotesku vylepšil pirátské dobrodružství s hororovým nádechem na správných místech a občas jimi překlenul scény, které zaváněly výplní. Celý film chodil jako zfetovaný a mluvil těžkým jazykem opilce i za střízliva, což naštěstí ve filmu s titulky vyznělo skvěle, a pochybuji, že by se jakýkoliv dabing byť jen přiblížil originálu. Jako sympatický darebák Jack Sparrow byl jednoznačně nejlepší postavou filmu a hlavním hrdinou. Typický hlavní kladný hrdina měl být kovář Will Turner Orlanda Blooma, ale vedle Deppa mu zůstala jen role přihrávače, které se ovšem zhostil se ctí. Jejich vzájemný souboj v kovárně byl velmi dobrou kombinací akce a dialogu. Pirát Barbossa Geoffreyho Rushe byl celou dobu důstojným a silným protihráčem obou a kdyby nebyl postižený kletbou, možná by byl ještě nebezpečnější. Hlavní ženská hrdinka, dcera guvernéra Elizabeth Swann (mladičká kráska Keira Knightley), naprosto nepřipomínala zhýčkanou, ale poslušnou šlechtičnu, jakou by měla logicky být, ale spíš současnou holku, která si dělá, co chce. Její dvě scény, kde se vyskytl korzet, byly výborné, zbytek průměr. Skupina prokletých pirátů byla zábavnou sbírkou žánrových postaviček, dokreslujících děj.
       Poněkud diskutabilní byl děj samotný. Ne že bych se u něj nebavil, ale bylo tam dost scén, které musel zachraňovat vtipný Jack Sparrow a obsahoval pár logických nesmyslů (např. jízda po laně s okovy na rukou) a hlavně ten závěr okolo Willa a Elizabeth, u kterého jsem zuřil. Nebyl důvod udělat ze všech čtyř zúčastněných postav úplné pitomce. Bitevní scény, kde proti sobě bojovaly dvě skupiny pirátů a britští vojáci a které se odehrávaly střihem na třech místech, byly docela matoucí, takže jsem chvíli nevěděl, komu mám fandit.
       Trikově byli prokletí piráti na slušné úrovni, ale bylo na nich znát, že jsou počítačově vytvoření – doufám, že se dožiju dne, kdy už filmaři pochopí, že hnusná maska na skutečném obličeji je mnohem živější než 3D modelování. Při bojových scénách mi to přišlo docela v pořádku, ale takové šplhání po laně a jiné pohyby dost vypovídaly o původu. Dodatečné trikové úpravy by úplně stačily.
        
       Kvůli Johnnymu Deppovi a jeho neustálým hláškám a taky vtipům ostatních postav to stojí za to. A když si připočtete velké plátno, originální zvuk jako víno a dobré akční sekvence, lze těch 140 minut akceptovat. A rozhodně si počkejte až do konce titulků, abyste se dozvěděli, jak dopadla opička.
        
Roman Paulík
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK