Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Válka mezi vlkodlaky (lykany) a upíry trvá již stovky let. Žádný z mladších upírů nezná historii konfliktu, pouze příkaz Starších – zabít každého vlkodlaka, co existuje. Oficiálně by neměli být tak nebezpeční, už je jich jen pár a jejich první a poslední vůdce Lucian byl zabit před mnoha lety. Ale jednoho dne, kdy se strhne přestřelka v metru mezi upírskými zabijáky v čele se Selene a několika lykany, jeden upír umírá zásahem nové zbraně lykanů a Selene při pronásledování zjišťuje, že vlkodlaků je mnohem více, než se mezi upíry tvrdí. Proč ale její obavy nebere zastupující vůdce klanu Kraven v potaz? Co chystají lykani proti upírům v předvečer probuzení jejich nejmocnějšího Staršího? A proč sledovali úplně obyčejného člověka?

       Dvě prastaré rasy, vycházející z člověka a tradičně se živící jeho krví či masem – a tím pádem také predátoři v konkurenčním boji o potravu. To je velmi zajímavý námět, který v sobě má mnoho příslibů a potenciálu. Ale v tomto příběhu nejde o lidi jako o potravu, protože upíři se snaží být kultivovanými a civilizovanými dravci, kteří se sice s lidmi nebratříčkují, ale ani je nevysávají – živí se krví zvířat a dokonce vynalézají dokonalou umělou náhražku lidské krve, se kterou se kromě základní obživy snaží prorazit komerčně. Vlkodlaci působí jako spodina, žijící po kanálech a zbořeništích, ale pracuje pro ně lékař, který testuje lidi na krev a snaží se najít jednoho určitého člověka se vzácnou vlastností. Vlkodlaci by se mohli živit lidským masem, ale zdá se, že kromě oněch záhadných pokusů nenávidí jenom upíry a snaží se zničit je. A není divu, když je upíří komanda stále nahánějí a likvidují. Základní konflikt tak vypadá (když vezmeme příměr ze SF) jako boj Atreidů a Harkonnenů – někde v minulosti vznikla nenávist tak silná, že užírá obě nesmrtelné rasy jako jed, nenávist pramenící z raněných citů a nikoliv z pouhé konkurence u jídelního stolu. Takovou nenávist může ukončit jen její protiklad – zakázaná láska mezi příslušníky obou znepřátelených ras.

       Aby však nedošlo k omylu – tento film je akční a triková podívaná od začátku do konce a té lovestory si v podstatě ani nevšimnete. Hlavní hrdinka upírka Selene (Kate Beckinsale) se zamiluje do člověka (později vlkodlaka a později…) Michaela pravděpodobně na první pohled, ale až když ji Michael zachrání život, je ochotná si přiznat, že je zamilovaná. Ale vlastně se to děje až tehdy, kdy se jí to stejně hodí do krámu, protože svou láskou může naštvat všechny, kteří jí pijí krev (v tomhle případě míněno obrazně). Selene je jako poměrně mladá upírka ještě navíc zvědavá a nezávislá a do všeho šťourá a divák jejím prostřednictvím přichází na tajemství původu obou ras a jejich vzájemné nenávisti. Jako v každém podobném příběhu se zde vyskytuje zrada a to dokonce v několika vydáních a v podstatě nejlépe z těch všech krvelačných parchantů vychází vůdce lykanů (Michael Sheen), jehož konání má přesný záměr a jde mu o dobrou věc – kromě nějaké té pomsty. Člověk Michael (Scott Speedman) je taková hadrová panenka, se kterou třepe každou chvíli někdo jiný, ale postupem času se začne svým nepřátelům vyrovnávat. Záporní hrdinové jsou dva – dočasný vůdce klanu upírů Kraven (Shane Brolly), posedlý mocí a toužící ještě po větší, a jeden ze Starších upír Victor (Billy Nighy), který miluje Selene jako vlastní dceru.

       Většina příběhu se odehrává ve tmě či v noci a je jasné proč – upíři nesnášejí denní světlo, či spíše jeho ultrafialovou složku. Vlkodlaci toho využívají – jejich nové kulky obsahují fluidum s koncentrovaným UV zářením, ale upíři jim nezůstávají nic dlužní – používají stříbrné kulky a novinku; tekuté náboje s nitrátem stříbra. Obě rasy chodí zásadně v černém či tmavém a kdyby se celý film natáčel černobíle, ani by to nebylo poznat. Jenže je tam taky hodně červené ve formě krve a byla by škoda se o pohled na ni připravit. Naštěstí je to v míře únosné. Co se ovšem nepovedlo, je většina akčních střílejících scén, oplývající spoustou krátkých záběrů a kulek drtících omítky jako v Matrixu, a stejně tak obvyklé, přesto stále stupidní střídání přesných zásahů a naprosté neschopnosti se trefit, přesně jak se to hodí tvůrcům do krámu. Naopak velmi pěkně vypadají přeměny vlkodlaků z lidské formy do druhé (upírům jen zmodrají oči a vystoupí zuby), ale opět je tento dojem pokažen jejich pohybem po zdech, stropech a podobně. Jenže jak se pohybují stvůry, které nikdo nezná? Neznámým a podivným způsobem pohybu – a tak to buď přijmete, nebo ne. Já nepřijal.

       Film samotný je složen ze dvou odlišných částí. První je docela vyvážená – akce, detektivní pátrání, zkoumání původu a odkrývání temných a dávných tajemství, nějaké ty pohledy a počátek vztahu. Druhá je zběsilejší a právě tady se úroveň filmu snižuje – příliš mnoho zabíjení by nevadilo, ale je značně nepřehledné a navíc se zabíjí i v rámci klanu upírů. Sdružuje se zde nakonec příliš mnoho různých motivů, každá postava má více zájmů, které občas jdou proti sobě. Když se tedy soustředíte na hlavní postavy – Michaela, Selene a Victora, snad i na Luciana – a zapomenete na řež, která se odehrává kolem, začne to dávat smysl. Pak se vyvalí zajímavá pointa, kterou bohužel monolog Selene ubije kvůli předpovědi pokračování.

       Tahákem filmu je bezesporu tvářička a postavička (jinak než ve zdrobnělinách to popsat nelze) Kate Beckinsale (Selene), která z plátna nesleze, což je fajn, protože je to aspoň hezká holka. Sympatický „hughjackmanovský“ typ Scott Speedman (Michael) se do páru ke Kate hodí a svou stále vyjevenou roli zvládal dobře. Moc mi neseděli Shane Brolly (Kraven) a Michael Sheen (Lucian), ale vše to vylepšuje Billy Nighy (Victor), který svého vychrtlého věkovitého upíra předvedl s nadhledem. Zajímavostí je, že jeden z lykanů, černý Kevin Grevioux (Raze) je spoluautorem námětu a další autor scénáře Danny McBride si také střihnul menší roli. Jackpot ovšem vyhrál režisér Len Wiseman, donedávna poskok s rekvizitami (Hvězdná brána, Den nezávislosti), který si namluvil Kate Beckinsale (má čtyřletou dceru s bývalým přítelem Michaelem Sheenem – Lucianem) a letos v červnu se s ní zasnoubil. Aspoň jeden, kterému film něco přinesl.

       Underworld lze srovnat s oběma filmy o Bladeovi – podobné prostředí a postavy, lokalita, čas. Osobně ho dávám – co se úrovně týče – kousek za slabší dvojku. Underworldu od začátku chybí to hlavní – superhrdina, kolem kterého se všechno točí. Kate Beckinsale takovou sílu a charisma jako Wesley Snipes nemá a mít nebude a role Scotta Speedmana byla až na samotný závěr koncipovaná jako „nic netušící oběť“. Jistou naději dává možné pokračování, které má v záloze spícího Nejstaršího nesmrtelného Marcuse. Jenže to záleží na třech věcech – zda Underworld vydělá dost peněz, jestli se podaří napsat lepší scénář a sehnat mnohem lepšího režiséra. Ani jednomu z toho nevěřím.