Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Český svět Lordů Instrumentality obohatilo nakladatelství Triton o poslední chybějící střípek, vlastně střep – román Sestrálie. Kdo četl Znovubjevení člověka, ví, že Sestrálie je zkratka pro Starou Severní Austrálii, svět, který stále patří do Commonwealthu, produkuje drogu dlouhověkosti stroon a pečlivě si udržuje svůj klid a poklidný způsob života.

       Hlavním hrdinou Sestrálie (románu, či spíše dlouhé novely) je Rod McKlet stopadesátý první, dědic sestrálijské farmy a tím i jeden z producentů stroonu, chlapec, který má problémy splnit normy, které vláda Sestrálie (planety, pro změnu) nastavila proto, aby udržela společenský systém v provozuschopných mezích. Rod s odřenýma ušima projde zkouškou dospělosti, ale zároveň získá velkého nepřítele – svého bývalého spolužáka, který se rozhodne Roda za každou cenu zabít. Rod se poradí s rodinným počítačem – a výsledek? Trocha hraní na burze a do Rodova vlastnictví se dostane větší část staré Země, té Země, na níž vládnou Lordové Instrumentality (a kteří vlastnictví Země nechtějí pustit ze svých rukou). Rod se vypraví na Zemi, setká se s kočičí dívkou K'mell, zamiluje se do ní, setká se s Lordem Žestokostěm (do toho se nezamiluje) a prožije řadu dobrodružství.

       Zatímco povídky z cyklu Znovuobjevení člověka se často liší jako oheň a voda, Sestrálie je i přes svoji délku homogenním útvarem. Ze všeho nejvíc mne zaujala dvěma prvky – poetičností a myšlenkovou hloubkou. Poetika prostupuje celou knihu, je zvláštní a překvapující. Vyniká zvláště v osobnosti K'mell a ve všem, co se okolo této kočičí dívky děje. Myslím, že autor musel mít kočky hodně rád a že kus tohoto svého vztahu a obdivu přenesl i na její postavu i osobnost. Rod není romantickým hrdinou – alespoň ne takovým romantikem, na jaké jsme zvyklí z jiné literatury. Do něho Cordwainer Smith vtiskl spíše naivitu, nikoliv ale hloupost. Rod je naivní a přitom čistý jako dítě, kterým ve skutečnosti stále je, a právě tato forma naivity ho vede k rozhodnutím, která jsou nakonec správná.

       Můžeme se domnívat, že jsme svobodní, ale naše životy usměrňují lidé, s nimiž jsme se setkali, místa, která jsme navštívili, práce, již jsme vykonali, i zábava, jíž jsme se zúčastnili, říká Cordwainer Smith ústy Kočkomistra. Moudrost však není v Sestrálii prvoplánová, takto otevřených vyznání autora tam najdeme jen několik. Ale celá kniha, úklady a plány lorda Žestokostě, záměry K'mell, osudy Roda i jeho bývalé služky Eleanor, to vše v sobě obsahuje hlubokou osobní zkušenost a víru autora v člověka a to dobré v něm, a díky jeho mistrovskému zvládnutí psychologie je to vše zabaleno do čtivé poetiky příběhu, prostého tezovitosti.

       Sestrálii stavím v cyklu Znovuobnovení člověka vysoko nad povídky, ale bez nich by Sestrálie nebyla stoprocentní Sestrálií. Povídky totiž vyvářejí mapu světa, který pak Sestrálie využívá, a mnoho dříve zpracovaných motivů se tu objevuje třeba i jen jako náznaky, kódová slova, jejichž obsah pak dává příběhu další smysl a směru jméno. K'mell by bez povídek byla především okouzlující krasavicí, takto je to dívka, která miluje lidi a obětuje pro ně vše, co by jinak mohla mít. Včetně jednoho z nich – Roda...

       Sestrálie a celé Znovuobjevení člověka je také zajímavé výrazným protirasistickým podtextem. Autor ústy jednoho z hrdinů vyjadřuje názor, že vlastnost být člověkem není geneticky podmíněná, ale je výsledkem určitého postoje k ostatním bytostem. Přitom Cordwainer Smith psal v době, kdy v USA byl rasismus možná ještě zavedenější, než dnes rasová politická korektnost. Určitě se na tomto jeho postoji odrazily jeho osobní zkušenosti z cest po celém světě a z práce psychologa, ale to by samo o sobě nestačilo, k této skutečnosti musí být člověk vnímavý sám o sobě. Stejně tak je zajímavé, jak – opět výjimečně v kontextu tehdejší SF – předpokládá, že lidé ztratí motivaci k rozvoji. Znovuobjevení člověka je vlastně jeho vyjádřením názoru, že k něčemu takovému dojde nebo by alespoň mohlo dojít, a návrhem určité cesty, jak se z této pasti dostat ven. A také přesvědčení, že člověk to dokáže...