Interkom: DOGMA

A je ve všem jasno. Návrat krále posbíral celkem jedenáct Oscarů a i jeho příznivci se diví. Skoro to vypadá, jako by se páni akademici rozhodli ocenit spíš ekonomický úspěch než samotné kvality snímku, které zas až tak závratné, přiznejme si, nejsou. Atmosférou a úctou k Tolkienovi rozhodně nedosahuje kvalit Společenstva a dokonce přestává fungovat i jako „řadový“ hollywoodský spektákl.

Jestliže je Saruman představen jako čelní padouch, který hned zkraje naklepe kokos Gandalfovi, k němuž se upírají naděje ne-li všech, pak jistě většiny kladných postav, je slušností (vůči divákovi i Sarumanovi samotnému) jej na konci i patřičně teatrálně zlikvidovat. On je totiž tím pravým záporákem, při jehož zjevení na plátně cedíme skrze zuby kletby a nadávky – oko (nebo možná jiný orgán) na věži v nás tyto emoce prostě nedokáže vzbudit. A když ve finále čaroděj, kterého Saruman nedávno takřka beznadějně uvěznil na vrcholku své věže, suverénně prohlásí, že ten už se na nic nevzmůže, cítí se divák podveden a okraden. Co kdyby to udělal Schwarzenegger v Komandu nebo John Rambo…?

Prostě a jednoduše, Návrat krále si takovou oscarovou žeň nezasloužil a Peter Jackson ony superlativy, se kterými se o něm mluví, také ne. A to budiž dogma čísla.

JOB – existuje (moje) teorie, že jakmile žena porodí, zblbne. Tvůrci tohoto filmu tento fakt rozšířili i na těhotenství a účast Daryl Hannah na tom nic nezmění.

MATRIX: REVOLUTIONS – lepší než dvojka, což ale nebyl takový problém. Autoři se vykašlali na veškeré filozofování a udělali z toho poslední boj na barikádách (jen ten výsostně ctnostný podraz ve finále bolí ještě víc než Architekt).

MICKOVY MODRÉ OČI – vypadá to jako romantika a hraje v tom Hugh Grant, ale je to nejlepší mafiánská komedie od dob Přeber si to!, navíc v ní hraje i Joe Viterelli.