Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Je pátek ráno. Je to divné, ale ačkoli jsem celý týden myslel jenom na Trpaslicon a má nálada se střídala z nadšeného očekávání v nervozitu, teď jsem naprosto klidný. Provedu ranní očistu a zabalím vše, co mám vzít na con. Pak už jenom čekám, až přijede můj šofér a odnese má zavazadla do auta. Šofér se mi o něco opozdil, ale jak říkám, byl jsem v klidu (sakra, za co ty lidi platíme?).

       Když jsem dorazil na místo srazu, byla činnost již v plném proudu. Upravovaly se třídy, připravovala se technika a pár lidí vyjelo na nákup nezbytných věcí (jídlo, pití, kondomy – zkrátka věci potřebné pro skvělý mejdan). Pomáhal jsem s takovou spoustou věcí, že už si ani nepamatuji, jaké to byly (abych se přiznal, asi jsem se flákal). Vybalil jsem trička s motivy Červeného trpaslíka a během chvíle mi asi tak čtvrtinu zásob rozebrali organizátoři Trpasliconu (šli po nich jako slepice po flusu).

       Potom jsem šel vyznačit cestu od metra až ke škole, kde se con konal. O zájemkyně doprovázet mě na této mrazivé misi naštěstí nebyla nouze a tak jsem se těšil společnosti mladých dívek. Tedy, dokud nezačaly na zpáteční cestě klábosit o Hery Potěrovi. Už vím, proč mají replikanti tendenci trhat lidem na potkání hlavy a plít jim do krku.

       Když jsme dorazili zpátky, začala se škola již plnit účastníky conu. V 19 hodin byl skoro již tradiční (ani vám nevím, kdo tohle o nás napsal) Trpaslicon oficiálně zahájen.

       Sudbou organizátorů je bohužel to, že se nedostanou na tolik přednášek jako návštěvníci, takže můžu poreferovat jenom o několika z nich.

       Z ohlášených přednášek byly dvě z nich zrušeny. Překladatel díla Terryho Pratchetta Honza Kantůrek se nemohl dostavit pro závažné zdravotní problémy, což mrzelo mnoho jeho obdivovatelů, včetně mě.

       Druhý chybějící byl Shimpi, který chytil zmutovaný vir chřipky a kvůli zhmotnělým (sexy) halucinacím se nakonec nemohl dostavit.

       První, na čem jsem se byl podívat, byl rozhovor s dabéry Červeného trpaslíka. Dabéři se dostavili v hojném počtu. Byl zde, stejně jako minulý rok, Kamil Halbich (Rimmer). K němu se přidali Martin Sobotka (Lister), Zdeněk Dušek (Kryton) a Miroslav Táborský (Holy). Původně se měla dostavit i Monika Žáková (Kochanská), ale místo jejího hlasu se mi poslední týden ozývalo v mém mobilu nějaké country a tak se bohužel nedaly dohodnout podrobnosti její účasti na srazu. Což ale vůbec nevadilo, protože herci, kteří přišli, byli úžasní a bavili nás téměř celé dvě hodiny.

       Po třetí hodině jsem vyprovodil poslední návštěvníky, kteří se rozhodli nepřespávat přímo na conu a šel si také na chvilku lehnout. Díky pubertálnímu chování některých trotlů jsem se však moc nevyspal a po dvou hodinách jsem vstal, abych vyprovodil Silvera.

       Toho jsem našel, jak spí, a tak jsem do něj kopal tak dlouho, až se rozhodl postavit do vertikální polohy. Nakonec se mi ho podařilo vystrkat ven ze dveří. Pak jsem si šel opět lehnout. Puberťáci naštěstí už přestali blbnout a spali, takže jsem neváhal a uložil se také. Díky tomu jsem první noc naspal necelé dvě hodiny.

       

       Vstával jsem ráno kolem půl osmé. Jako poslední jsem šel spát a jako první jsem vstával. To je úděl všech vrátných, snaživců a idiotů (vyberte, co se vám hodí nejlíp). Od devíti začal sobotní program přednášek.

       V hlavním sále se objevili známé osobnosti z řad sci-fi a fantasy: Vlado Ríša, Leonard Medek, Jan Kovanic, Egon Čierny a Františka Vrbenská.

       V Britcom plus se po páteční Černé zmiji objevily postupně za sebou seriály MASH, Haló, haló, Monty Python a Jistě pane ministře (premiére).

       V sále Červeného trpaslíka to však podle mě vypadalo nejzajímavěji. Promítaly se zde různé speciality, které na České televizi nikdo nemohl vidět. Byl to zejména americký pilotní díl Červeného trpaslíka (samotný ten díl je vtip), Červený trpaslík – Od A do Z (uvádí kapitán Pickard z lodi Enterprise), Smeg Ups, Smeg Outs (nepovedené či jinak povedené záběry z natáčení) a Can`t smeg, won`t smeg (taková Prima vařečka s hlavními postavami seriálu Red Dwarf. Takovou legraci si při vaření ale jen tak neužijete). Všechny tyto dokumenty byly česky otitulkované díky spojeným silám Kohyho a Caseho. Díky kluci! Políbil bych jim za to ruce, kdybych neměl obavy z následné infekce.

       Nejzajímavější přednáška, kterou jsem ten den navštívil, byla o esperantu. Tomáš Břicháček nám povyprávěl o historii umělých jazyků obecně, o autorovi esperanta, jeho vzniku, jeho současném používání a základních pojmech esperanta. Jak by řekl esperantista: „Prezento estis tre interesa kaj mi kun denove lerni novaj objektoj.“

       Další přednáška, kterou jsem navštívil, měla název Nepřátelé posádky Červeného trpaslíka. Přednáška byla ale buď velmi dlouhá nebo velmi nudná, protože dokonce ani jedna z nejzuřivějších fanynek RD – Tezi – to nevydržela až dokonce a usnula.

       Na poslední přednášce Tomáše Chvály o Hercích RD ve filmech jsem se bohužel nedozvěděl nic nového a filmových ukázek bylo daleko méně, než jsem čekal. I když uznávám, že možná ještě existují fanoušci, kteří netuší, že v Bladeovi II. hrál Jules a v Tomb Riderovi Barrie.

       

       V neděli jsem opět převzal úlohu dveřníka a seděl od rána u dveří. Byl jsem alespoň krásně vyspalý, protože po zkušenostech z minulého dne jsem se rozhodl obsadit jedno místo v herně, zabarikádovaný mezi židlemi. Prospal jsem krásných pět hodin a cítil se čilý jako orangutan v říji.

       Ten den jsem se už nedostal na žádnou z probíhajících přednášek (přednáška jedné mladé astronomky a starého pardála Ondřeje Neffa). Koutkem oka jsem se podíval na japonsky dabovaný díl RD (kam se Japonci na náš dabing hrabou) a potom jsem strávil minimálně dvě hodiny sledováním skečů dvojky Hale & Pace. Podle mě si z nich vzali příklad herci pořadu Tele Tele, protože ta podoba nemůže být jenom čistě náhodná (i když H&P mají někdy daleko drsnější humor).

       Potom nás už čekalo jenom slavnostní zakončení (které jsem opět nestihl :-) ) a vyhození veškerých odpadků, včetně návštěvníků.

       

       Co se mi ale na tomto (i předešlém) conu nejvíc líbilo, byla atmosféra a debata se spoustou fanoušků, kterým se líbí to samé co mně. Proto mi ani nevadí, že jsem čtvrtinu conu strávil u vstupního vchodu a jen tak klábosil s těmi, kteří měli na nějaké to povídání zrovna chuť.

       Jediné, co mě trochu mrzí je to, že nám zbývalo pouhých devět lidí k té vytoužené magické dvoustovce návštěvníků. Tak snad se nám to podaří překonat příští rok.