Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

       Zlé síly začínají působit – všechno, co mohlo, mi ujelo – vlak stíhám na poslední chvíli – příště raději vyrazím ještě dřív – ukládáme se ke spánku – spíme špatně, protože vlak brzdí příšerným způsobem – celníci nás budí před čtvrtou hodinou ráno – zámeček proti návštěvě cikánů na kupé nejde otevřít, ač jsem ho před půl hodinkou odemykala – celníci zuřivě stepují přede dveřmi – po pěti minutách, které mi připadají jako hodina, konečně vítězí duch nad hmotou – zámeček na zbytek cesty už raději nedáváme.

       Vlak přijíždí do slunečného dne – na autobusovém nádraží se potkáváme s Pochmurnou nedělí, kteří tu čekají už od šesti hodin – do minibusu se snaží vecpat dvakrát tolik lidí s ohromnými bágly – podařilo se to – na ubytování čekáme do jedné hodiny – čas si krátíme vzpomínkami na pořady našeho mládí a lehkým opalováním – na pokoji mě čeká příjemné zjištění, že postel má dlouhou deku – po ulehnutí usínám – kolem čtvrté přichází spolubydlící a jdeme na uvítací přípitek – seznamuji se s programem – bude v pohodě – vybírám si zelené tričko – večer Mio odkládá zahájení na druhý den.

       Oddychový den – do nejbližšího obchůdku je to slabá čtvrthodinka cesty, ale krkolomnou stezkou dolů jako stvořenou pro kamzíky – zpátky je to ještě horší – večer konečně oficiální zahájení – video z minulého Tatraconu, nováčci se nemohou vymlouvat, že nevěděli, co je čeká – následuje vylepšený Milionář, kterého uvádí čerstvý milionář Viktor, scéna, v níž donutil Preisse střihnout kámen, nůžky papír stála zato.

       První tůra – jdeme korytem Hornádu – je strašné dusno – u splavu plave chcíplá žába a začíná pršet – proto zkracujeme cestu a končíme u Mia na chatě – po dešti se moc neochladilo – večer hrajeme skoro do jedenácti kostky a posloucháme CD, které vydalo Pochmurná neděle – je to hrůza – uvažuji o dobrovolném odchodu ze světa.

       Snažím se opalovat, ale mraky mi to nedovolují – ve čtyři začíná bingo – hlavní cena je značková whisky – vyhrávám několik plakátů – opět začíná hustě, naštěstí ale jen krátce, pršet – v šest hodin mám už hlad – zase prší – ráda bych do chaty, ale plakáty by liják nepřežily – v půl sedmé konečně přestává – je vidět dvojitá duha – u Zdeňka na chatě propuká Dárečkova velkolepá grilovačka – Lucka udělala výborný koláč – vrháme se na něj jak kobylky – následuje scrabble – v jedenáct se vracím na chatu, kde se hraje poker a Krtko slaví narozeniny někdy do dvou hodin.

       Guláš – začínáme cibulí – tu zvládám pouze oloupat – krájení mi působí nesnesitelné slzení – přesouvám se na krájení masa, čímž se úspěšně vyhýbám krájení zeleniny – chudák Miro vypadá jak čerstvý zombie – všichni pomocníci včetně Mira dostávají ochutnat různé druhy domácích aperitivů – ve 13 h. jsou všechny ingredience nakrájeny a nastává dlouhé čekání – v 15.30 začínám mít hlad – v 16.00 Miro slibuje, že to za hodinu bude hotovo – 17.05 se začínají scházet první hladovci – 17.15 KONEČNĚ! Začíná se rozdávat – samozřejmě jsem mezi prvními :-) – 18.00 všichni jsou přecpáni a jen bezmocně leží a poslouchají Dárečkovu příšernou hudbu (?) – 20.30 Odcházím (valím se) domů a usínám

       Bowling – před desátou hodinou se formuje šňůra čtyř aut a hromadně odjíždíme sportovat – mám smůlu a zbyly na mě boty o číslo větší, takže v nich lehce plavu – po trochu nejistém začátku si užívám super zábavu – v jednu odcházíme na oběd do Nostalgie – jídlo je vynikající – poté jedeme do zoo ve skladbě Renča, Mamča, Piškota, Doc a já – jsou to zdatní, čerstvě naverbovaní pomocníci ve sbírání peříček – na konci mám slušnou sbírku krásných a dlouhých (pštrosích) peříček – ty mám pro mamku a našeho kocoura – některá jsem nasbírala za cenu vlastního života, přímí účastníci potvrdí – večeře na Hradisku a v kinu Mier Van Helsing s Renčou Písklovou, Rampasovci a Čápovci.

       Od rána se na obloze převalují temné mraky – sluníčka nevidět – v půl jedenácté vyrážíme ve třech autech směr Suchá Belá – jsou tam davy lidí – po půl hodině přeskakování kamenů a hledání nejsuššího místa to vzdávám a do vody šlapu ve větší míře – mokré tenisky příjemně chladí – přicházejí první žebříky a čekání ve frontě – o kus dál je to už lepší, ale sil mi ubývá – po dvou hodinách vytrvalého stoupání přichází konec a malá svačinka – jsem groggy – Mio slibuje, že půjdeme z kopce asfaltkou – jenže ještě předtím musíme vyšlapat strmý kopec – asi umřu – následuje stejně strmý sešup – asi taky nikdy neskončí – vážně jsme byli tak nahoře? – určitě vede až do pekla – nevím, jestli je horší výšlap nebo sestup – moje ubohá kolena protestují a chudák Piškota je na tom ještě hůř – SLÁVA – jsme dole a totálně K.O. – ve 14.30 odjíždíme zpět – následuje svlečení mokrých věcí a tenisek – chodidla mám krásně modrá, tenisky pustily barvu – horká sprcha, chvíle oddechu a balení – na závěr grilovaná krkovička, rozloučení a Pagi nás odváží na nádraží.