Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

       Po tři roky jsem vás na této stránce podrobně instruoval, co všechno musí splňovat vaše práce, aby mohla být zařazena do Ceny Karla Čapka. Přineslo to své ovoce: v loňském ročníku se nenašla jediná práce, která by tyto formální požadavky nesplňovala. Nechyběly průvodní materiály ani čestná prohlášení (jen několik zmatkářů je zapomnělo podepsat), nekonal se žádný atentát na zrak porotců, nikdo neposlal méně než požadované čtyři kopie. Poprvé jsem také nemusel v průběhu hodnocení žádnou práci vyřazovat ze soutěže kvůli tomu, že ji autor mezitím publikoval nebo vyvěsil na internetu.

       Zůstává tak k vyřešení snad jen jediné: neustálé nářky některých autorů, že jejich práce byla zařazena do jiné (obvykle vyšší) kategorie, než zamýšleli. A tak se u tohoto problému chvilku pozdržím.

       Jak asi víte, Cena Karla Čapka se vyhlašuje ve třech kategoriích, odlišených rozsahem. Práce do 10 normostran je zařazena do kategorie krátká povídka, 11 – 60 normostran znamená zařazení do kategorie povídka, no a delší práce pak soutěží v kategorii novela/román. I když jsem zpočátku k tomuto vymezení přistupoval s mírnou benevolencí s ohledem na charakter práce, každý rok se snažím být přísnější a letos již budu toto kritérium dodržovat naprosto striktně. Vím, že charakter práce reálně určují podstatnější věci než počet úhozů do klávesnice, ale takovéto vymezení je asi jediné, které nepodléhá subjektivnímu dojmu a nemůže tím pádem být předmětem nekonečných sporů. A koneckonců, dobrého autora dělá mimo jiné i schopnost vypořádat se s takovýmito formálními požadavky.

       A co že to je, ta zatracená normostrana? To je prostě stránka popsaná tak, že je na ní 30 řádek a na každé řádce, popsané od jednoho kraje ke druhému, 60 úhozů. Ukazatel je to zdánlivě jednoduchý, ale jaksepatří zrádný. Ono totiž v málokterém textovém editoru lze takovýto požadavek přesně nastavit. Navíc zvláště u delších kategorií je logické, že práci vytisknete o něco úsporněji. Pak ovšem nezbývá, než přepočítávat – a to je časté úskalí a předmět zbytečných sporů.

       Autoři totiž často dopouštějí té chyby, že použijí počet napsaných znaků a dělí ho koeficientem 1800. To je ovšem počet znaků na plně popsané straně. Počítač ovšem do tohoto počtu nezahrne prázdná místa na konci odstavů, kdy vzniká mezera tím, že přejdete na nový řádek pomocí ENTER. Reálně je třeba použít koeficient nižší, cca 1200 – 1500, podle toho, jak moc je stránka skutečně popsaná. Jinou možností je nastavit si psaní tak, aby se co nejvíce blížilo normovanému strojopisu, a upravit ho až před vytištěním. Nebo si můžete přepočítat rozsah „ručně“ a pak podle potřeby povídku krátit.

       Trefit se do vhodné kategorie je pro úspěch vaší práce docela důležité; je už léty ověřené, že ze dvou kvalitativně srovnatelných prací mívá větší naději na úspěch ta delší. Bylo by proto škoda potopit slušnou krátkou povídku tím, že kvůli jedné – dvěma normostranám navíc bude bojovat v kategorii povídka s pracemi i čtyřikrát delšími.

       Počet soutěžních prací rok od roku roste a jejich kvalita si zachovává vysokou úroveň. Šanci má přesto každý z vás; rok co rok se mezi nejlepšími objeví nějaké úplně nové jméno. Přeji vám proto mnoho úspěchů a těším se na vaše práce. A když to nevyjde letos, nezoufejte a zkuste to příště znovu. Stojí to za to.