Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Konečně jsme snad našli hotel, kde je vstřícný majitel (provozní) a ochotný personál. V pátek večer, kdy hordy scifistů přijížděly, posílili v restauraci obvyklý stav číšníků aspoň o pět dalších, takže přestože byla restaurace neustále plná dalších a dalších hladových lidí, nečekali jsme na jídlo ani 10 minut. Navíc byli ti číšníci milí. Stejně tak v baru – jednak míchali koktejly, a pak tam byli s námi ochotní setrvat, dokud si někdo něco objednával. A dokonce i vařili do velmi pozdních hodin. Podle hrubých odhadů pořadatelů tam bylo cca 300 lidí. Sice převaha mladých fanoušků, ale byli tentokrát nějak civilizovaní – netábořili na chodbách, nepovalovali se všude s trávou u úst (marjánku jsem zaregistrovala za celý con jen jednou).

       V hotelu Avanti jsou dva konferenční sály (velký a malý) a ještě několik salonků. Sály jsou vedle sebe a v předsálí je bar bez obsluhy. V předsálí, na recepci, na patrech u výtahů je dostatek křesel, takže je zde spousta vhodných míst k posezení. Program byl taky zvládnutý – dvě linie (velký/malý sál) a alternativní program (diskuse s nakladateli, s běžnými fanoušky – do toho mě Jiřinka Vorlová uvrtala – o knížkách) v místnosti sci-fi workshopu. A pochopitelně nezbytná Melkorova čajovna. Zdeněk Tunelář vyhlásil padesátikorunovou slevu pro maskované účastníky conu, takže se to jen hemžilo postavičkami v různých kostýmech. Líbilo se mi to, prostě to ke conu patří.

       Přivezl mě Martin Čapek fabií, takže cestu jsem měla pohodlnou – tedy až na to, že zbylí dva byli knihkupci Tom Štipský a Komár a do Brna i z Brna vezli hory knížek, takže mou kabelu jme museli dát na zadní sedadlo. Byli domluvení, že pro mne přijedou tak ve tři, a kdyby to zvládli dřív, Martin se ozve. Konečně jsem se dostala k malování kuchyně, takže jsem se musela před cestou vysprchovat a umýt si vlasy. Bohužel, SMS, že u mne budou za 10 min, přišla právě, když jsem si splachovala šampon. Našla jsem ji až když jsem vylezla z vany, a to už chlapci přijížděli k nám před dům. Holt museli počkat, než jsem se vyfénovala.

       Na přednášky mne veskrze moc neužije, ale přeci jen jsem dvě absolvovala – čtení z knížek Tři muži ve člunu a Pan Kaplan má stále třídu rád. Helenka Šebestová srovnávala různé překlady. A pak jsem si ještě střihla přednášku Dany Krejčové o mýtických zvířatech. A když připočtu onu besedu o knížkách a pěveckou soutěž, kterou jsme s Helenkou Šebestovou vyhrály, docela jsem se programu účastnila :-) Dokonce měli nějakého zahraničního spisovatele, jehož jméno mi nic neříká... A všude se pohybovaly pohledné hostesky v minisukýnkách a s logem Fenixconu na vyvinutých hrudích. Večer ve velkém sále rozjeli brňáci jako tradičně diskotéku, ale tentokrát jsem si moc nezatrsala. Pobyt v Brně jsem měla okořeněný neustálými telefonáty z domova – přestal nám topit kotel... První večer jsme pařili na baru, druhý jsme si střihli menší room-párty. Jezdím do Brna moc ráda. Některé lidi už mohu potkat jen tam. A celkový pocit z conu – velice pozitivní.