Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Nadešel podzimní čas, a ještě než se veškeré scifiststvo uložilo k zimnímu spánku, jsme vyrazili na con. Náš cíl: Chotěboř.

       Na sraz v 9:47 dorazili všichni (já, Adélka, Ellie, Flad, Hadati, Misery a dvě Silverovy děti) bez zpoždění a cesta ubíhala v příjemném prostředí soukromého kupé. Po přestupu v Havlíčkově Brodě jsme se už nebezpečně blížili k destinaci námi přezdívané Chateau d`Boršč.

       Avalcony v Chotěboři mají tu výhodu, že to tam všichni už znají a nikdo kromě nováčků nemusí KD Junior hledat. Já bych sice z nádraží netrefila, ale ostatní mě neochvějně vedli – až do baru. Tam jsme potkali hlavní organizátory, kteří nás obětavě a s hodinovým předstihem zaprezentovali. Mohli jsme si dokonce vybrat, které číslo Pevnosti chceme, ale obávám se, že většina z nás to patřičně neocenila. Se vstupenkou, plackou a několika časopisy jsme se poté vydali směr hotel Vysočina. Trochu mě vyvedlo z míry, že na pokojích pro spacákáře nebyly postele (fakt nevím, jak to ostatní věděli...), ale nakonec jsem si ze starých polštářů vyrobila solidní náhražku matrace. V hotelu byla sice zima, avšak vzhledem k tomu, že většinu času tam nikdo nebyl, to vůbec nevadilo. Museli jsme také obdivovat obětavou práci SFK Avalon, jemuž se podařilo hotel zprovoznit v rekordním čase. Na oběd jsme zapadli do jídelny ve Vysočině. Poměr cena-kvalita byl skvělý, toho by se v Praze nikdo nenadál.

       Na baru pak postupně přibývali lidé, a když přijela Mara, byl i náš SFK Islington konečně kompletní. Zábava se zatím nerozproudila, a tak jsme zalezli na Shreka 2, což nás příjemně naladilo na zbytek dne. K tomu přispělo i rok od roku krásnější prostředí čajovny a další nově příchozí přátelé a známí.

       Zahájení Speciálu začalo fotkami z letního Festivalu Fantazie, pokračovalo Vaškovým tlacháním a skončilo promítáním kultovního animovaného filmu O statečné Kačence aneb Krčma hrůzy – kam se hrabe Hollywood se svými krváky, studio Jiřího Trnky vítězí na celé čáře!

       Následovala diskuse o fandomu, Fandomu a Lize podpory neofanů, před kterou jsme dali raději opět přednost čajovně, neboť už jsme ji absolvovali v létě a nepředpokládali jsme, že se od té doby Vaškovy názory nějak změnily. Nicméně Hadati a Miles se zlákat nechali a v čajovně nám pak referovali o zbytečnosti Čs. Fandomu pro většinu klubů.

       Ve večerních hodinách se začalo popíjet, jen někteří si schovávali energii (a peníze) na sobotní noc. Asi ve dvě ráno se nám zachtělo čerstvého vzduchu a vyšli jsme si s Adélkou, Ellie, Marou a Milesem na procházku po Chotěboři a posléze okolo Chotěboře za měsíčního svitu. Já se ale bez nezbytných promile v krvi bála, a tak jsme se asi po půl hodině vrátili na bar. O něco později se v čajovně rozpadl klub hráčů Bangu, takže jsem sebrala banditu Flada a šli jsme (jako jedni z prvních) spát.

       Ráno nás krutě vzbudila Ellie už v deset hodin. Absolvovali jsme tedy ranní procházku Chotěboří za účelem nákupu a posléze snídani. Po příchodu do KD se začal projevovat přednáškový deficit a my jsme z neznámých důvodů zasedli na JanoSově přednášce o novém seriálu Jeremiah. Nevydrželi jsme a za pár minut se znovu přesunuli do čajovny. Potvrdily se tak názory, že většina lidí jezdí na cony ne kvůli programu, ale kvůli přátelům, se kterými mají konečně příležitost si popovídat.

       Tam jsme opět v družném rozhovoru trávili hodiny, zbývající do besedy s americkým hostem Waynem Brownem. Velký sál byl poměrně zaplněn a přednášející – černoch vpravdě amerických proporcí – se vkolébal dovnitř, na hlavě slušivou barevnou čepičku s vrtulkou. Přestože byl přítomen i tlumočník, většina posluchačů rozuměla už anglické verzi. Mně osobně začal překlad ke konci připadat jako dost velká ztráta času, který jsme místo toho mohli využít k získání dalších informací. Ačkoliv Wayne Brown není žádný herec ani hvězda, jeho povídání bylo velmi poutavé a vtipné. Je to obyčejný fan jako my všichni, organizuje „menší“ cony (do 3000 lidí) a jezdí po Státech na ty větší. Vše, co se týkalo čísel, mělo na nás, středoevropské diváky, obrovský účinek, neboť kdo u nás kdy viděl Anime Convention s 25 000 lidmi? A co con s jídlem a pitím zdarma? U nich běžné. A s pistolí vás dokonce ani nepustí dovnitř. Prostě, jiný kraj, jiný mrav. Rozdíly mezi fanoušky nejsou sice tak velké, ale mezi cony přímo propastné. Kdo viděl Galaxy Quest, nechť věří, že vše vypadá přesně tak.

       Wayne musel hned po přednášce odjet (zaskočil si sem z Varšavy, kde byl na služební cestě) kamsi na západní pobřeží USA, takže jsme si s ním už nestihli popovídat soukromě. Další porci angličtiny nám naservíroval JanoS spolu s filmem SevTrek – animovanou parodií na Star Trek. Tady už tlumočník znatelně chyběl, a tak jsme rozuměli jen těm obrázkovým vtipům. Větší úspěch pak měl „Llamasong“, který na každém z nás zanechal dlouhodobé stopy. Věříme, že kdyby tuto píseň někdo poslouchal dost dlouho, pan doktor Chocholoušek by nad ním zaplesal.

       Po večeři už jsme se vykašlali na jakýkoliv program (od velké SF show nás všichni odrazovali – byla to stejná blbost jako v létě) a popíjeli jsme na baru, kde Hadati zrovna slavil své čtvrtstoletí. Nebýt menšího incidentu se Silverem a jeho pouty, mohl to být celkem klidný večer. Takhle si ale i policie užila něco z Avalconu, když Fladovi a Trevorovi sundavala o půlnoci na náměstí pouta.

       Pak přišel zásadní spiritistický zážitek pro všechny zúčastněné. Asi v jednu ráno se konala mystická Svatá Pouť za Barvy Měnící Kouřící Kulatou Věcí. I přesto, že se uložila k zimnímu spánku a nenechala na sebe padnout pohled smrtelných poutníků, byl proveden obřad Svatého Přijímání, modlitba za návrat BMKKV a přijetí nových členů do Řádu.

       Po návratu do baru jsme doprovodili Ellie s krvavýma očima do hotelu a šli jsme taktéž vyspávat opičku. (Tu jsme si předtím předávali z hlavy na hlavu. Jmenovala se Pan Pookie.)

       V neděli nás zase vzbudila Ellie. Než jsme se vzpamatovali, bylo poledne. Koukli jsme se na Harryho Pottera 3, zkritizovali filmaře za malý počet scén s profesorem Snapem a poslechli si Vaška Pravdu a bratry Bačkovské (už konečně vím, který je který!) v diskusi O conu po conu.

       Ač jsme většinu programu neviděli, například Lady Candar přednášela dokonce pětkrát, čímž předstihla i Vaška Pravdu, který měl sice mít čtyři přednášky, nakonec ale jednu zrušil a na jednu přišel pozdě, stejně jsme byli se strávením víkendu velmi spokojeni. Hlad jsme zahnali pomeranči a piškoty, rozloučili se se vším osazenstvem a organizátory a odjeli Pravdabusem do Prahy. Cesta byla ospalá, ale já měla naštěstí polštářek.

       Loučili jsme se v Praze s nepříjemným pomyšlením, že nás opět čeká šedá realita našich životů a že další výborná scifistická akce s nezaměnitelnou rodinnou atmosférou je bohužel už za námi.