Interkom: Proč máme…

Milé děti, na počátku všeho nebylo nic, existoval pouze Heisenbergův princip neurčitosti. Nebyl váš tatínek ani vaše maminka a nebyli jste ani vy samy. Byla pouze nehmota-neenergie. Neexistovaly ani časoprostor ani čtvrtý rozměr, protože je nebylo čím změřit.

Teprve když v sobě našly zalíbení některé atomy, mohly vzniknout první jednoduché molekuly, pak bílkoviny, buňky a z nich prvoci, druhoci, třeťoci a čtyřoci. Ti pak vytvořili prvohory, druhohory, třetihory a čtvrtohory. Toto dělení však není přesné, hranice mezi jednotlivými obdobími část organismů překračovala.

Všichni prvoci z prvohor nevymřeli hned, někteří jejich potomci žijí dodnes. Takto vývojově úspěšní byli například láčkovci, energeticky zvláště úsporné organismy. Láčkovci, jak známo, vypadají jako dvouvrstvý trávicí vak, vzniklý pravděpodobně z jednovrstvého buněčného slizu, původně rostoucího snad na plochém kameni, který se přehnul a obalil kolem potravy. Když ji stráví, obrátí se naruby a tráví zase to, co se jim mezitím nachytalo na kůži, zatímco na vyvržené zbytky chytají další kořist. Představují tak funkční model neexistujícího jednotaktního motoru, v kterém – na rozdíl od motorů dvou a čtyřtaktních – probíhá sání i výfuk atd. současně.

Protože láčkovci pořád žrali a nezdržovali se zbytečným kamarádíčkováním s jinými obyvateli moří – jako nálevníci se sasankami (původně sosankami) nebo dírkovci s pindíkovci ev. bičíkovci –, bylo jich za chvíli všude plno a koukali, jak z moře vylézt a osídlit pevninu.

Na to nemuseli mít zas až tak veliký mozek, aby pochopili, že bez nohou toho na souši moc nenachodí. Obrátili se tedy na starou známou evoluci a ony jim za chvíli narostly. Jenže, protože i ty nejkrásnější nohy někde končí, tak jim zároveň s nohami narostla i …

Tak z láčkovců vznikli prdeláčkovci, naši přímí předci. Láčka se nám časem přeměnila na žaludek, který se naruby obrací jen občas, jako připomínka. Ale ta … nám už zůstane navždy.