Všechna práva © Interkom 1984 - 2005
DOGMA
Tak jsem i já navštívil před časem IMAX. Ještě o něco dříve mne do něj lákala kamarádka na film o Mount Everestu, ale to jsem zamítl s odůvodněním, že to je přece to trojrozměrné kino. „No a co?“ nechápala ta dobrá duše a já promptně vysvětlil, že kamera by se s expedicí dostala na vrcholek, podívala by se pod sebe a já bych tváří v tvář osmikilometrové hloubce potupně a nechutně vrhl. Ostatně, když jsem tam po čase zašel na dvourozměrný třetí Matrix, dělalo se mi nevolno jen při pohledu do prvních řad, o Everestu ani nemluvě.
No nicméně přišla zvědavost na kozáky a v nějakém tom doprovodu jsem zašel do IMAXu na filmeček Vesmírná stanice. Ta je sice mnohem výš než mountšpička, ale to mému strachu z výšek už tolik nevadí. (Snad jsem si podvědomě vědom faktu, že než bych dopadl, tak bych shořel.) Film jako takový mohl být lepší a trojrozměrných efektů také mohlo být více, ale co jsem vůbec nečekal bylo, že tak velké, tak supermoderní a tak drahé kino má mouchy! A to doslova a do písmene, do posledního ypsilonu! Po plátně totiž lezly stíny v té chvíli obřích, přímo několikadecimetrových much, a to opakovaně!!!
Tento hmyz mi jako takový nevadí, ovšem je pravdou, že veškerý kosmický zážitek byl v tu ránu tam, kam se dosud člověk nevydal, a to není to, co od třírozměrné podívané očekáváte. Pročež sice opožděně, ale přeci, přijměte prosím toto dogma čísla: Vyhněte se IMAXu na Floře – má mouchy!
KAMEŇÁK 2 – V masochistickém zaujetí jsem zhlédl film ještě horší prvního dílu.
POLÁRNÍ EXPRES – Jestliže se v první polovině dá dívat alespoň na úžasné záběry jedoucího parního vlaku, pak v druhé půlce už je místo jen pro melodrama a propagaci kouzla Vánoc v podobě jen a výhradně hromady dárků pod stromečkem. Těžké zemeckisovské zklamání.
SVATBA NARUBY – Nevěříte-li, že komedie o homosexuálech může být vtipná, pusťte si tenhle film. Moralizující prozření sice nechybí, ale výkony všech zúčastněných stojí za to je přetrpět.
ŠŤASTNOU CESTU – Jak píši jinde, je to takový Indiana Jones pro chudé, ale máte-li chuť na realistickou dobrodružku s báječně čistými exteriéry Francie na začátku války, neváhejte.
TAKMER RUŽOVÝ PRÍBEH – Viděl jsem patnáct let starý Jakubiskův film a musím se omluvit Discopříběhu, že jsem ho kdy urážel a znevažoval.
ÚŽASŇÁKOVI – Je to milé, je to vtipné a fajn se na to dívá, ale na zadek jsem si z toho nesedl.
