Interkom: Turecký SF film

Na Pragocon přinesl Mipix pravý turecký SF film. Jmenoval se Dünyayi kurtaran adam (Muž, který zachránil Zemi) a byl z roku 1982. Musím přiznat, že exotickým dojmem překonal dokonce i indický velkofilm, který přinesl na poslední Parcon Jarda Olša. Tohle byl zřejmě vážně míněný umělecký pokus, v němž byly prakticky všechny kosmické scény vystříhány z Hvězdných válek (nebo z nějaké hry na toto téma – vzhledem ke kvalitě kopie neumím rozhodnout mezi těmito možnostmi). V prvních minutách filmu jsem si dokonce nebyl jist, zda to není nějaká Mipixova recese, kterou spáchal za minulý víkend. Ne, přátelé! Byl to seriózní film, který využíval záběry ze SW a nějakých dokumentárních filmů a hudbu z Indiana Jonese (možná i jinou, ale Indy vedl).

Děj byl taky zajímavý: Země byla při jaderné válce roztříštěna na tisíc kousků, na nichž ještě živoří lidstvo. Nepřátelé z vnějšku se je snaží zlikvidovat, ale narážejí na jakousi hradbu vybudovanou s pomocí lidské mysli. Zlý kouzelník ovládající jeden ze střípků původní Země zničí dvě z lidských lodí a jejich piloty zajme na svém světě. Chce ovládnout jejich mozky, tak rozluštit tajemství ochranné bariéry a Zemi zničit.

Oba frajeři se mu ale brání. Jeden z nich sice zahyne, ale druhému se podaří kouzelníka zabít a budoucnost Země je zajištěna. (Nepochopil jsem, co to chtěl vlastně zlý kouzelník zničit, když Země byla ještě před započetím děje filmu roztříštěna na tisíc kousků.)

Nechci urážet tvůrce filmu, kterým musel dát dost práce. Dnes by jej ale zřejmě celkem snadno dokázala realizovat parta cvoků s použitím počítačového střihu a pár kazet z půjčovny. Důležitou podmínkou by ovšem bylo naprosto ignorovat copyright. O něčem takovém, jako je ochrana autorských práv, zřejmě autoři filmu nikdy neslyšeli.

Zní to neuvěřitelně, ale diváci se výborně bavili. Někteří řvali až hystericky smíchy, když byl k ilustraci naprosto protichůdných prohlášení krátce po sobě použit stejný záběr ze SW. Pokud ovšem máte z mého nesouvislého hodnocení dojem, že ve filmu nebylo nic původního, mýlíte se. Nikdy jsem ještě neviděl, aby hlavní hrdina usekl úderem malíkovou hranou protivníkovi jednu ruku, pak druhou a pak ho tou rukou (s drápy) probodl! Záběry, kdy hrdina karatistickým kopem humanoidního emzáka opičího typu prokopl skrz naskrz, se několikrát opakovaly. Ale za špicu považuji moment, kdy hrdina chytil meč útočícího emzáka do zubů a pak úderem karate přerazil jeho čepel před i za svým obličejem – tohle česká komora stomatologických lékařů jistě nedoporučuje! Takže záběr, kdy padoucha hrdina zlikviduje tím, že po něm kopne asi půltunový balvan, pobavila, ale nijak zvlášť nešokovala.