Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

se konal v restauraci U Salzmannů, údajně jedné z nejstarších pivnic v Plzni (brzy jí bude 400 let).

       Protože jsem se do Plzně dostala se značnou časovou rezervou, zašla jsem do zdejšího pivovarnického muzea a do podzemí města.

       Podzemní chodby jsou úžasné. Vznikaly postupně od 13. do 17. století, postupně byly dobudovány a opravovány do 19. století. Pod měšťanskými domy v centru města byly sklepy většinou ve třech patrech nad sebou. Dříve sloužily k uchovávání potravin, jako řemeslnické provozovny, vinopalny a sladovny, též jako odvodňovací štoly, kanalizace či zde byl přívod vody k vodárenskému zařízení. V současné době jsou nejhlubší sklepy zatopeny spodní vodou, ty vrchní slouží jako normální sklepy, takže přístupné je prostřední patro. Prostory pod jednotlivými domy byly spojeny nově vyraženými chodbami, okruh prohlídky měří cca 800 metrů.

       Cestou jsem míjela vystavené artefakty, vylovené ze studní – keramika, kachle, sklo, kovové předměty, též nálezy ze sklepů – koule do děl a praků z dob dávno minulých – od husitů po třicetiletou válku. Nejzajímavější byla dřevěná pumpa používaná cca v 15. století k čerpání vody ze studně vyhloubené ve skále na dně sklepa. Přes tyto studny jsem také přecházela – jsou překryty kovovými rošty. Je fascinující vidět v kameni rýhy po nástrojích, kterými středověcí dělníci tyto hluboké prostory doslova vytesávali ze skály.

       Prohlídka mě zavedla i do vodárenské věže. Tu dali postavit měšťané v 16. století poté, co se ze studní v centru ztratila voda (vyhloubené jámy potom sloužily jako odpadní jímky). Ve věži bylo kolo s lopatkami, které čerpalo říční vodu do nádrže pod střechou věže. Odtud voda samospádem zásobovala čtyři kašny, které stály v rozích náměstí. Tyto kašny se bohužel nedochovalo, úseky jedlového „potrubí“ ano. Otvory v cca 6ti metrových kmenech byly rovné a rovnoměrně. Zázrak.

       Namlsaná těmito ukázkami technického umu předků jsem se vydala do pivovarnického muzea. Nezklamalo. Stavba sama je jednak krásně opravená a upravená, druhak představuje typické stavení uzpůsobené pro zpracování surovin, vaření, uskladnění a stáčení piva (však je to také původní středověký právovárečný dům, jako zázrakem ušetřený zásadní přestavby), třeťak je tu hrozně moc krááásných starých věcí právě na stáčení piva do lahví, tlakování, mytí a sušení lahví a podobně. Fascinoval mě parní stroj, rok výroby cca 1880, který sloužil v pivovaru Blatná až do roku 1976.

       Nostalgií dýchala i expozice laboratoře (vaření piva je věda) – krásné staré laboratorní váhy, psací stroj (měl písmenka ještě do kruhu), ruční počítací stroj na kličku, zkumavky, baňky, pipety, stylová skříňka na jejich ukládání.

       Během další prohlídky se návštěvník může dozvědět něco z historie Pivovaru, o vývoji značky Pilsner Urquell/Plzeňský Prazdroj, jsou tu i reklamní předměty, viněty, korunky, tácky, nádoby na pivo ze všemožných materiálů všemožných velikostí. Prohlídka končí ve sklepě, kde jsou uloženy velké sudy, v nichž se pivo skladovalo. Expozice obsahuje i původní ledárnu.

       Vřele doporučuju všem návštěvníkům nejen Pivoconu!!!

       Posezení u příležitosti pátku 13. se zúčastnili mj. Akčildej, Dáreček, Radka Žáková s Helenkou, Helena Šebestová, Daniela Kovářová s potomstvem a další Plzeňáci, z Prahy dorazili Pagi s přítelkyní Evou, Zdeněk a Michaela R., Peťo Pavelko. Dáreček obětavě vyrobil originální pivní tácky ve třech barevných mutacích – bílé, světle modré a růžové (máme všechny :-). Povídalo se, pilo, jedlo, prohlížely se fotky, a tak vůbec… bylo se v pohodě.