Interkom: Chvála stahovače

Stahovač je asi po roce prvním souvislým scifi románem, který jsem dokázal dočíst do konce. Neal Asher dokázal udržet mou pozornost a zájem asi na 366 stran, a to věru není nic snadného...

A co že je vlastně na Stahovači tak skvělého? Prostě dobrá, v jistém ohledu klasická scifi z cizí planety, kterou bych si dovolil přirovnat ke Sterlingově prvotině Oceán prachu (jíž podle mého názoru jeho další „kyberpunkové“ věci nesahají ani po kotníky). Cizí planeta Spatterjay zde podobně jako v Oceánu prachu kromě jiného umožní gejzír nápadů v oblasti exobiologie.

Máme zde virus, který způsobuje de facto nesmrtelnost. Máme zde oceán obývaný mnoha bizarními tvory, kde každý požírá každého, až by Darwin zaplesal. Taktéž chlapíka, jenž s sebou nosí inteligentní sršně. Sympatické ptáky, kteří se na lodě obyvatel téhle planety nechávají najímat místo plachet. Kruté pavoukovité mimozemšťany, co lidi „vyvrtávají“, tedy dělají z nich bezduché otroky, a s chutí se likvidují i sami mezi sebou.

Drsnost díla je celkem značná a značně sympatická. Stahovač, jeden z hlavních hrdinů, je prostě tvor, který rád stahuje z kůže („nesmrtelní“ lidé pak trpí pořádně dlouho a někdy takovou proceduru dokonce i přežijí). Další z hrdinů si stále živou Stahovačovu hlavu vozí v truhlici jako podivný artefakt. Pak zde máme člověka, který je už několik staletí mrtvý a má co dělat, aby nezačal v důsledku rozkladných procesů nesnesitelně páchnout. Sběratelku koster a dalších groteskností tohoto druhu. Všichni jsou nacpaní různými nanomechanismy, nosí při sobě laserové zbraně, na orbitě se prohánějí hlídací roboti disponující umělou inteligencí.

Je to svět, kde technologie a biologie netvoří žádný protiklad, ale v podstatě splývají a dávají povstat celé řadě bizarních, zajímavých a zábavných forem. Neal Asher podle všeho nemá o fantazii nouzi.

Navíc je to pak scifi milá i jakousi domáckou naivitou, s níž se na kosmodromech za tisíce let pijí šálky kávy. (Takhle napsané by to mohlo svádět k výkladu, že Stahovač se blíží hrůzám, které produkoval Eduard Martin – tak tomu ale samozřejmě není.)