Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

Psát recenze – a nejen filmové – je nevděčná práce. Ať už napíšete cokoliv o čemkoliv, vždycky se najde někdo, kdo s vámi zarytě nesouhlasí, nebo – v tom lepším případě – zjistíte, že se zbytkem světa nesouhlasíte vy. Například takový Cabin Fever, kterému se tady kousek vedle snažím zajistit osvětu. Ten film nemá průměrný ohlas – lidé jsou jím buď nadšeni nebo znechuceni. Já napíši, že jsem se výborně bavil, a můžete se vsadit o co chcete, že se někdo vyjádří v tom smyslu, že to byla nehorázná blbost. Nebo naopak: svět jihne nad Ztraceno v překladu, já jsem se nudil. Proto doufám, že tuto rubriku berete tak, jak byla myšlena, totiž pro ty, kteří zjistí, že mají stejný (samozřejmě čti: stejně dobrý) vkus jako já, a tudíž mohou brát má doporučení či varování vážně. A to nechť je dogma čísla.

KRUH 2 – Jako se mi americká verze prvního dílu líbila víc než japonský originál, tak se mi víc než japonská dvojka opět líbí její remake. Američané sice méně pracují s atmosférou strachu, ale zato ji dokážou lépe vypointovat. I když je pravdou, že americká jednička je lepší než americká dvojka, to zas jo.

PROKLETÍ – Nový snímek Wese Cravena se sice asi nestane kultovním jako Vřískot, ale pořád je to starý dobrý Craven: puberťáci, které tentokrát pronásleduje vlkodlak, nadhled, příběh pracující s nadstavbou klasických vyvražďovaček a jedna zdařilá bafačka. (A skvělá hláška v reakci na zájem pokousaného bráchy o vlkodlaky na internetu: „Proč si nestahuješ porno jako jiní puberťáci?“)

SAHARA – Nijak extra zábavná dobrodružka pro všechny cusslerovkami nedotčené, obstojná pohroma pro znalce Dirka Pitta. Ze všeho nejvíc to připomíná bondovku, na kterou nedostali práva, a tak museli hlavního hrdinu přejmenovat.