Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

Není třeba popisovat děj. Kdo četl knihu, zná ho dobře, a kdo ji nečetl, jenom by ho to zmátlo – i když hlavní hrdinové a svět zůstal tentýž, děj se opět přeskupil do jiného útvaru. Proč opět? Protože Douglas Adams nenapsal Bibli, ale vytvořil svět, kde existuje spousta možností. Na počátku bylo slovo, pak druhé a třetí a než se svět nadál, byl tu rozhlasový seriál. Měl krátké úderné díly plné humoru a každý končil překvapivou větou, pointou nebo nápovědou propříště. Jako druhou verzi svého světa napsal román, resp. dva – Stopařova průvodce po Galaxii a Restaurant na konci vesmíru. Doplnil do nich nové postavy a další zápletky, aby původní jedinou linii příběhu obohatil a mohlo to jako román fungovat. Samozřejmě to nebyly typické romány, příliš z nich byla znát původní forma, ale jak se ukázalo na třech knižních pokračováních (Život, vesmír a vůbec, Sbohem a dík za ryby, Převážně neškodná), které byly ucelenějšími romány než první dvě a byly méně povedené, byla to dobrá volba. Jako třetí verze vznikl v BBC televizní seriál o šesti půlhodinových dílech, ke kterému se Adams nechtěl znát a považoval ho za nejhorší variantu jeho světa, ale musí se seriálu přiznat, že se věrně držel knižní předlohy a dokonce byl v něčem podobnější původní rozhlasové variantě. I když Douglas Adams napsal další knihy a pár cestopisů, jeho Opus Magnum si ho po letech opět našel a on se odstěhoval do Hollywoodu, aby mohl přímo pracovat na filmovém scénáři. Kolikrát přepisoval scénář nevím, ale dělal to několik let a je jasné, že se musel odchylovat od předešlých tří verzí víc a víc, protože do dvouhodinového filmu nenacpete román, aniž byste ho museli překopat. Realizace svého posledního díla se už nedožil a skoro se mi chce říct, že to bylo dobře, protože by tam možná hrál pošuk Mike Myers a režíroval by to Jay Roach, který má na svědomí právě Austina Powerse.

       Spíše britská než hollywoodská adaptace dopadla dobře. Je to film, který potěší a pohladí na duši každého fanouška, který otrocky nelpí na zachování všech dogmat předchozích verzí. Podstatnou zásluhu na tom má změna osudu Arthura Denta. Nevím jak vám, ale mně ho bylo vždycky líto. Nejenom že mu zbourali dům a planetu, ale plácal se ve vesmíru v županu a pantoflích a v lásce ho nikdy nečekalo nic dobrého – a když ano (Život, vesmír a vůbec, díl 3. na konci), tak mu to autor dlouho nenechal (Sbohem a dík za ryby, díl 4. na začátku). Dokonce i k dceři nakonec přišel bez vlastního přičinění. Filmový Arthur Dent (Martin Freeman, kterého možná znáte úplně nahého z romance Láska nebeská) začne stejně špatně, ale postupem času pochopí, že mu osud dal druhou šanci, a přes všechno váhání a trapasy se jí nakonec chopí. S Fordem Prefektem jako černochem jsem spokojen nebyl, ovšem jen začal film a Mos Def se objevil na scéně, obavy ze mne spadly, tenhle stopař je fakticky frúd, který ví, kde má ručník. Potrhlý Sam Rockwell už dávno prokázal, že je skvělý herec a jeho Zaphod Beeblebrox, i když to nemá s hlavami v pořádku, je zábavný magor par excellence. Zooey Deschanel jako Trillian je chytrá, svobodomyslná a krásná osůbka, které by v podstatě stačil jen milý úsměv a pohled velkých tmavých očí, ale navíc umí i hrát. Marvinovi sice chybí to simulované vrzání a skřípání plechu, ale depresivní hlášky, pronášené hlasem Alana Rickmana (s depresí už má zkušenost jako doktor Lazarus v GalaxyQuestu) jsou pořád boží. Billy Nighy jako Slartibartfast hrál překvapivě civilně. Dvě nové větší postavy jsou náboženský vůdce z Viltvoldu 6 Humma Kavula (John Malkovich) a viceprezidentka Galaxie Questular Rontok (Anna Chancellor, zhrzená nevěsta Henrietta se skvělým direktem z filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb). Sice by se bez nich film docela dobře obešel, ale přece jen svou úlohu mají – Humma Kavula navede hrdiny správným směrem a má skvělé nohy, Questular Rontok je jedním z důvodů, proč Zaphod krade Srdce ze zlata a navíc má svou roli v závěrečném účtování. Také televizní Arthur Dent – Simon Jones – má svou roličku jako nahrávka z Magrathey, stejně jako televizní Marvin, který se mihne na Vogsféře.

       Svou roli hrají i triky a masky. Vogoni jsou kouzelní, design kosmických korábů legrační a úchvatná je exkurze Arthura a Slartibartfasta po magrathejské továrně na planety a na Zemi č. 2. Všestranné využití ručníku, které předvádí v druhém plánu Ford Prefekt, je stejně potrhlé jako geniální. Zajímavý je design elektronického Stopařova průvodce, připomínající oblostí menu ze StarTreku, ale vyznačující se pastelovými barvami a legračními animacemi. Vadila mi jediná věc – české titulky byly občas špatně viditelné, ona bílá písmenka na bílém pozadí jdou hůř přečíst. Copak mně to nevadilo, z jednoho dvou slov, pokud se to týká hlášky z knihy, dokážu spolehlivě domyslet zbytek a stihnu se i včas zasmát, ale divák, který knihu nečetl, bude mít trochu potíže. Uznávám ovšem, že podlepení bílých písmen černým pruhem by vadilo víc, protože by zakrylo některé detaily scény, ale co takhle černá obruba kolem písmen?

       Film skončil a Arthur našel svou osobní Otázku i Odpověď na Život. Nesmíme ovšem zapomínat, že Základní Otázka Vesmíru a vůbec stále odhalena nebyla. Logické pokračování se samo nabízí, neboť hrdinové dostali chuť něco zdlábnout.

       Mimochodem bez svého ručníku se už do kina nevypravím. Je to velmi praktická věc – můžete si s ním přikrýt hlavu při děsných či děsivých scénách, můžete se s ním ohnat za sebe a zasáhnout krabici s popcornem, který Vám nějaký paďour chroustá přímo za uchem; a především si do něj utřete ruce, když po návštěvě toalet zjistíte, že jako obvykle došly papírové ručníky.