Interkom: TREST SHŮRY

Kromě toho, že je výborný, je navíc snímek Cabin Fever trestem shůry pro všechny, kdo přidělují svou přízeň filmům po prvním náhledu na jejich obsah. Takoví totiž budou tenhle film pod dojmem jednoduché, až primitivní krvavé podívané ignorovat, čímž potrestají nejvíc sami sebe.

Ano, je to jednoduchá, primitivní a krvavá podívaná, to nelze zastírat. Že je efektní, je také pravda, ale ona je k tomu ještě: efektivní. Jinými slovy, funguje a dokonale plní svůj účel. A přitom je to pouze o pětici středoškoláků, posledních prázdninách, opuštěné chatě v lese a masožravém viru – prostě tématu, které se v laciných verzích použilo už mockrát. Ale jak se říká: nic nového už se nedá vymyslet. Dá se to jenom nově zpracovat.

Tito tvůrci nepracují jenom s jedním druhem strachu. Divák má příležitost bát se divných venkovanů, divného venkovského policajta, nemocného bezdomovce, nemocného psa a hlavně nemocných kamarádů a svého vlastního nemocného těla. V člověku prostě dříme strach z krvácení z vnitřností, z toho, že je něco někde strašně špatně a vy, protože nejste doktor, nevíte kde a co. Každý se více či méně ošklíbáme při pohledu na rozežranou končetinu, na hluboká zranění nebo při představě, že vlhkost mezi dívčími stehny nepramení z její roztouženosti, ale ze záplavy krve. Přitom právě toho si ve filmu užijeme do sytosti. Neméně ovšem velmi ošklivých pocitů z toho, že nás naši vlastní kamarádi izolují v temném přístěnku proto, aby sami to svinstvo nechytili. Beznaděje z faktu, že nikde není pomoc, děsu z nemocných magorů či vzteklého psa, kteří se potulují kolem, a naopak přímo fyzické nevolnosti z představy, co najdeme z kamarádky, kterou jsme takhle zavřeli a ona nám neodpovídá na volání.

A to pořád ještě není všechno. Přidejte deprese z upálení člověka, který vám sice zakrvácel a následně se pokoušel ukrást vůz, ale jen proto, že potřeboval pomoct. Přidejte zvedání žaludku z představy, co tak asi může plavat v otevřené nádrži, ze které berete pitnou vodu, a eklhaftózní zjištění na vlastní zmáčenou kůži, co tam doopravdy je. A konečně vezměte laskavě na vědomí, že tohle všechno se střídá v pestré mozaice. Že se nebojíte, co na vás „bafne“ ze tmy přístěnku, ale že se naopak bojíte, že na vás nebafne nic, protože v něm není už nikdo živý. (A to netušíte, jak si za chvíli budete přát, aby tam skutečně už nikdo živý nebyl.)

Cabin Fever je surový, ale nikoliv účelově surový v tom duchu, kdy se bavíte odhadováním, co scenárista na své ubohé postavy ještě vymyslí za utrpení. Je tak surový, že si některé měkčí povahy možná v druhé polovině řeknou, že už by to mohlo stačit. Ale světe div se – nestačí.

Přitom Cabin Fever není geniální, to ne. Je jen neskutečně poctivý a dokáže velmi dobře pracovat s celou řadou strachů, které máme někde v sobě ukryté. Holky jsou samozřejmě hezké, pánové patřičně různorodí, ale alfou a omegou všeho je stejně záhadný virus, který ničí vše: těla, duše i morálku.

Podobně poctivé je i DVD firmy Magic Box, na kterém je film u nás k dostání. Vedle originální i dabované verze snímku nabízí otitulkované všechny bonusy, a i když komentář či rozhovor s ne úplně normálním režisérem typu Eliho Rotha není zas až tak přínosný, jak by mohl být, tak film o filmu je celkem fajn a animák Nahnilý ovoce příjemně ulítlou pozorností.

Jo, a mezi námi: taková fikce, v jakou doufáte, Cabin Fever zase není. Sám rejža přišel na nápad na tenhle film na základě kožní infekce, při které si holením strhával celý obličej, a to zdaleka není to nejhorší. Existuje tak řečená „motýlí nemoc“, při které vám kůže zkřehne natolik, že se stačí v noci špatně převalit a strhnete si celá záda; současně si ale musíte na noc obalovat prsty gázou, aby vám nesrostly do ploutviček člověka obojživelníka. O hnilobných procesech, které vám vyžerou pod kůží svalstvo ze zad tak, že začnete připomínat lavór, ve kterém si váš starý tatínek koupe nohy, ani nemluvím – na tyhle detaily se zeptejte svého patologa.