Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

Výstavou H. R. „vetřelce“ Gigera u nás se již zaobíraly mnohé neserióznější plátky, než je tento, a mnohem fundovanější lidé, než je autor sám. Proto mu dovolte jen malý podotek, který snad bude ku prospěchu těm, kteří váhají nad návštěvou výstavy v Národním technickém muzeu.

       Na rovinu: tak řečené Nár-tech-muzeum výstavu nezvládlo. Za prvé neoddělilo vstupné na Gigera od vstupného do muzea, takže jakkoliv máte letadla a mašinky dávno okoukané, zaplatíte 130 korun čili nic. Za druhé pečlivě skloubilo termín výstavy s termínem své vlastní přestavby, takže občas si nejste jisti, kde končí úchylné plastiky páně Gigerovy a začíná nedokončená (čti: odfláknutá) práce českých elektrikářů. Za třetí neudrželo popisky jednotlivých obrazů na stejném místě, takže tu jsou dole, tu nahoře, tu vlevo, tu vpravo – hledej, šmudlo.

       A konečně za čtvrté. Za čtvrté se vykašlalo na práci se světlem a okna v hale, kam umístilo obrazy, zakrylo poloprůsvitnými modrými hadříky. Výsledkem je, že při pohledu na obraz umístěný proti oknům vás denní světlo částečně oslňuje, popřípadě se odráží od obrazu, takže vy běháte jak veverka v kruhu a snažíte se najít úhel, pod kterým by se kýžený obraz nechal zhlédnout celý. Vlastní osvětlení je jakési provizorium uprostřed se žlutým světlem – o reflektorech se šajnami neutrálního světla tady asi nikdo neslyšel.

       Nejsmutnější na celé věci je, že všichni blahořečí Muzeu, že podobnou výstavu zrealizovalo, a přitom není slyšet hlasy právem tvrdící, že výsledek mohl být podstatně lepší. Ale vždyť jsme koneckonců v Čechách, kde se vždycky uznávalo heslo „Pořád lepší než nic!“ a kašlalo na fakt, že: „Lepší perfektní výstava než těžce průměrná.“