Logo rubriky
7-8/2005
  SF film (další) (222)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

Svěrací kazajka – peripetie dobráka

Veterán Války v Zálivu Jack Starks (Adrien Brody) trpí poruchou paměti a když je obviněn z vraždy, je pro svou „nepříčetnost“ poslán na léčení do blázince. Tamní doktor Becker (Kris Kristofferson) má zvláštní metodu, jak u takového pacienta probudit ztracenou vzpomínku – spoutat do svěrací kazajky, nadopovat léky a zavřít do boxu márnice, samozřejmě bez chlazení. Kromě útržků potlačených vzpomínek se však v klaustrofobické tmě před Jackovýma očima objevují obrazy z dějů, které nikdy neprožil. Tyto děje jsou natolik komplexní, že nejdou odlišit od reality. Rozhodně jsou však příjemnější než blázinec a navíc jdou přímo ovlivňovat. Jenže se v nich píše rok 2007 a je tu spousta dalších podivných souvislostí.
       Nabízí se přímé srovnání s Gilliamovým filmem 12 opic – prostředí blázince, podobný způsob cestování v čase, vývoj vztahu dvou hlavních postav Jacka a Jackie. Jen se místo do minulosti vydáváme do budoucnosti a Jack se aktivně snaží ovlivnit svůj osud. Na rozdíl od 12 opic však tvůrci Svěrací kazajky neumí tak dobře pracovat s časovými paradoxy, jsou zde příliš jednoduché a občas nelogické (jenže co byste chtěli po časových paradoxech, mají svou vlastní logiku). Do popředí se tak dostává spíše osud Jacka Starkse a jeho dobrácká důvěřivá povaha, která ho zavádí hloub a hloub až na dno společnosti, mezi duševně choré zločince. Vlastní však odzbrojující úsměv smutného klauna, kterým obměkčí a později okouzlí Jackie Priceovou (Keira Knightley) a vlastně i doktorku Lorensonovou (Jennifer Jason Leigh). Ty mu pomohou najít způsob, jak zachránit několik potřebných nebo jemu blízkých lidí od zlého osudu a jako odměnu tím zachrání mimoděk i sám sebe. Tenhle film je v podstatě podobenství o síle víry v dobro a závěr jakousi obdobou odměny v ráji, kterou je zde normální obyčejný život.
       Jednoduchost příběhu vylepšují herecké výkony, občasné vtípky, zajímavý střih scén přechodu do budoucnosti a do vzpomínek a kamera vůbec, zvlášť v důrazech na detaily. Adrien Brody je přesvědčivý dobrák a ztroskotanec, i když nepřesvědčivý voják, ale to jen chvíli. Keira Knightley velmi dobře zvládá vývoj postavy od začínající alkoholičky po milující ženu (a hlavně je to pěkná holka), Kris Kristoffreson hraje nejlépe ve scéně starého zlomeného muže, jako tvrdý doktor je věrohodný, už má hodně tvrďáků za sebou. Milým osvěžením je přítomnost J. J. Leighové, kterou mám spíše zafixovanou jako psychopata než psychiatra, stejně tak skvělá je scénka zvracející Kelly Lynch, obvykle hrající distingované dámy. Bláznivý Daniel Craig svým výkonem připomněl nejlepší roli Brada Pitta právě ve filmu 12 opic.
       Docela dobrý film, který pohladí po duši.
Roman Paulík
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK