Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

Již více jak sto let uplynulo od prvního vydání klasické Wellsovy předlohy. A i na začátku jednadvacátého století je lidstvo tváří v tvář mimozemským nájezdníkům stejně bezbranné, jako bylo na konci století devatenáctého. Kromě času byl děj přesunut i v prostoru, a to do Spojených států.

       Po krátkém, ještě mírovém představení hlavních hrdinů – přístavního dělníka Raye a jeho dvou dětí, které má dočasně v nedbalé péči, nastává podivná bouře jako předzvěst něčeho mnohem horšího. Zvídavost se občas vyplatí a na předměstí si trochu vzrušení nikdo nenechá ujít, Ray sice při tom málem umře, ale zase vidí mimozemský bojový stroj z bezprostřední blízkosti v akci a pochopí, že musí i s rodinou velmi rychle opustit město. Od okamžiku, kdy se v jámě na své tři nohy postaví první stroj, začíná válka, před kterou není úniku, a nepřítel nezná slitování a nelze ho porazit. A tak prakticky po celý film dopadají na nepřipravenou rodinu další a další údery válečného běsnění s pravidelností bušícího kladiva a chvíle oddechu pro ně i pro diváka jsou krátké a kdykoli se mohou změnit v další úprk před novou hrozbou. Příběh nakonec dospěje k očekávanému konci, doprovázenému dnes už poněkud patetickým proslovem vypravěče, převzatým z původního románu.

       Na rozdíl ode Dne nezávislosti zde nejde o žádnou popcornovou invazi, kde se nakonec všichni vzchopí a geniální hlavní hrdina zachrání lidstvo. Zde je hrdina obyčejný člověk, zmatený a zoufalý, hrdinství se zpravidla rozumně vyhýbá, protože by to bylo hrdinství mravence proti okované botě. Dcerka je většinou vyděšená nebo přímo hystericky ječící, což je rozhodně velmi realistický přístup. Pouze starší syn projevuje jakési věkem dané romantické snahy být za dospělého a postavit se vetřelcům silou. Tom Cruise umí hrát, když má co, a tady má možnost postupného přerodu od bezstarostného chlápka, který věci moc neřeší a je spokojený s tím, co má, až po ze zoufalství zrozeného ochránce zbytku rodiny. Dakota Fanning dokáže vyděšenou dcerku zahrát velmi přesvědčivě a víc ani není třeba. Ovšem celé to režíruje postarší mistr svého řemesla Steven Spielberg, takže i když jste ušetřeni laciných nechutných detailů a režisér se spokojí v takovýchto scénách jen s náznakem, film není o nic méně nervydrásajícím zážitkem. Hodně tomu napomáhá práce se zvukem a celou škálou cizích a hlasitých hluků, v dobře ozvučeném sále budete často zaplavení rachotem vyplňujícím okolní prostor, což vás donutí se v sedadle ještě více schoulit. Přes další a další vlny strachu a ohrožení se podaří diváka tímto neotupit a udržet ho v napětí až do konce. I když jsou hrdinové obyčejní lidé (a jsou tak divákovi mnohem bližší), válečné pole je všude, a tak se uprchlíci často ocitají v první linii, takže nejsme připraveni o sledování díla zkázy z bezprostřední blízkosti. Režisér je v jeho efektním zobrazení velmi vynalézavý, stejně jako útočníci mění taktiku od použití paprsků až po plamenomety. Nebezpečí ovšem nepředstavují jen mimozemšťané a ani komornější pasáže nepostrádají všudypřítomný pocit úzkosti a rostoucí beznaděje. K tomu je nutno připočíst působivé nápady typu hořící vlak nebo videokamera snímající zkázu i po smrti majitele (byť zrovna v těchto místech krátkodobě vítězí efekt nad logikou). A stejně jako pro ostatní lidi jsou i pro diváka jediným zdrojem informací o tom, co se děje jinde, jen vzájemně si odporující fámy.

       Shrnuto a podtrženo: po všech čertech dobrý film a velmi intenzivní divácký zážitek. Kdo je takový hlupák, že si ho nechal zkazit mžouráním na monitor počítače, byl po zásluze potrestán.

       Orig.: War of the Worlds (USA 2005)