Logo rubriky
7-8/2005
  SF film (další) (222)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

Batman Begins – „Řekněte nám, pane Wayne, čeho se bojíte?“

Kdokoliv se dá do služeb vznešenému cíli, stane se víc než člověkem – stane se legendou. Jenže existuje i jiný úhel pohledu – kdo podlehne fanatismu, je méně než člověk. Kde je hranice, kdy se ze vznešeného cíle stane nelidský? Sledujte prostředky a pohnutky lidí, kteří ten cíl mají. Bruce Wayne měl to štěstí, že onu hranici poznal a nepřekročil. Stanovil si vlastní hranice. Stal se Batmanem.
       Poté, co Tim Burton nastavil laťku a Joel Schumacher o ni zakopl, vrací se anglický režisér Christopher Nolan (Memento, Insomnia) k Batmanovým začátkům. Zapomeňte na Schumachera a raděj i na Burtona, Nolan má vlastní styl, ani ne o tolik akčnější nebo temnější, jako civilnější. Souvisí to samozřejmě s příběhem a prostředím – Batman ještě neexistuje a Gotham je sice prolezlý korupcí a mafií, ale vypadá jako New York, je to naše realita, nikoliv komiksová. Lidé ovšem umírají stejně a smrt Bruceových rodičů, ač podrobněji pojatá a s malou změnou, je stejně krutá, obzvlášť pro dítě, které má dost svých vlastních fóbií. Na Alfréda je stále spolehnutí a zatím i na správní radu, která vede Wayne Enterprises, dokud Bruce nebude plnoletý. Pak najednou příběh udělá krok stranou a ocitneme se v Himalájích (ve skutečnosti na Islandu) v utajeném klášteře, kde Bruce najde odvahu čelit svému strachu a je vycvičen učitelem Ducardem v různých uměních, včetně bojových. Cíle a prostředky Ligy stínů se však neshodují s Bruceovým vnitřním smyslem pro spravedlnost a již dospělý a světem ošlehaný Wayne se vrací do Gothamu, aby se postavil bezpráví, i když zatím neví jak. Jeho učitel Ducard mu však přece jen nějaké vodítko poskytl a my se tak stáváme svědky postupného zrodu muže v netopýří masce. Když však legenda započne, setká se se soupeřem, proti kterému jsou všichni pozdější padouši jen komiksové figurky.
       Volba herce pro hlavního hrdinu je v takových typech filmů velice důležitá a Christian Bale se na Batmana velmi hodí. Jeho potenciál je rozhodně vyšší, než byl u Clooneyho nebo Keatona, a typově je lepší než Val Kilmer. Má za sebou několik rolí vyložených psychopatů (Shaft, American Psycho) a akčních hrdinů (Equilibrium, Království ohně) a co je vlastně postava Batmana? Nic než hrdina se špatnou psychikou. Bale jako Bruce má sametový hluboký hlas, který působí hypnoticky, a jako Batman jej má přibarvený ještě hlouběji a je chraplavější; svým hlasem děsil skoro stejně jako vizáží.
       Režisér je Brit a mezi prvními deseti herci najdete jen dva rodilé Američany – jedinou ženu a jediného černocha. Jestli je to náhoda, nevím, ale dobrému pocitu z filmu to rozhodně pomohlo. Zajímavě a vyváženě jsou namíchány dojemné, vtipné, mystické a akční scény, i když samozřejmě vtip v mystice těžko najdete, pokud ovšem nedojdete k názoru, že mystika tohoto filmu (nemyslím hlavní mýtus Batmana) je vtip. Já jsem se u toho zasmál, připadlo mi to jako dobrý vtip, i když trochu nedotažený.
       Velmi dobré jsou scény, kdy Wayne spolu s Luciusem Foxem (Morgan Freeman) hledají a vytvářejí pomůcky, kvůli kterým je Batman Batmanem – batmobil, vystřelovací kotvy, šurikeny ve tvaru netopýrů a samozřejmě oděv včetně uší. Nemůžete nevzpomenout na Bonda a Q.
       Zajímavými tvářemi jsou obsazené další role. Generační posun (a čas všeobecně) přinutil vyměnit herce na postu Alfréda – Michaela Caina jsem měl sice raději jako zloducha, ale je to dobrý Alfréd. Komisař Gordon, dle Schumachera starý obtloustlý truhlík, je zde ještě poměrně mladý a rozhodně lepší policajt, tudíž Gary Oldman nebyla špatná volba. Přítelkyně Bruce Wayna z dětství Rachel – Katie Holmes – je poněkud méně sexy (tak trochu Divá Bára, jen ty oči buličí), ale nemá zde jen roli partnerky. Rutger Hauer konečně hraje někoho přiměřeně svému věku, Cillian Murphy jako dr. Crane je děsivě úlisný a maniakální, jak má být, bohužel mi bůhvíproč připomínal Oldřicha Kaisera, takže mě to trochu rušilo. Liam Neeson hrál postavu s vývojem, jehož první část mu seděla víc než druhá.
       Vadily mi pouze dvě věci. Naprosto ujetý proslov Carmina Falconeho k mladému Bruceovi o duši zločinců a šermířské scény Balea a Neesona. Nebyly dost dobře vidět, sestříhané byly v rychlém sledu, který je ničil. Nechápu to zvlášť proto, že Bale v Equilibriu a Neeson ve StarWars předváděli velmi efektní souboje, dobře viditelné laickým okem. Že naopak nevidím ve tmě černého Batmana, mi divné nepřišlo, k němu to patří.
       Batman returns, Batman begins, aleluja.
        
Roman Paulík
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK