Je Cena Karla Čapka zpět na výsluní?

Jako asi každý zúčastněný autor jsem dlouze zkoumal tabulku letošních výsledků Ceny Karla Čapka. Při té příležitosti jsem si vybavil diskusi, která se odehrávala na stránkách Interkomu kolem roku 1996. Šlo zhruba o to, že CKČ ztrácela prestiž, zkušenější autoři už soutěž nepotřebovali (protože se prosadili v Ikarii a jinde), počet účastníků a kvalita příspěvků klesaly a hrozilo, že celá tradice zahyne na úbytě. Místo abych se snažil svou oblíbenou soutěž zachránit, sobecky jsem zamířil za prací do Ameriky a vystřídal sci-fi za vědu.

Několik následujích let prošumělo tak rychle, že jsem ani nevěděl, co se s CKČ děje. Něco naznačily sborníky MLOK, které se mi dostaly do rukou po roce 2000. Nicméně mi ještě další dva roky trvalo, než jsem se rozhodl znovu zkusit štěstí. Od té doby pozorně sleduju výsledkové listiny a snažím se odhadnout, jestli CKČ nabyla svou někdejší prestiž. Nejlépe se to pozná ze suché aritmetiky, proto jsem z údajů Interkomu dal dohromady podrobnější tabulku (viz strana 14) a spojil ji s tou, kterou před časem sestavil Zdeněk Rampas.

Takhle to dopadlo. Léta 1996 a 1998 byly skutečně poblíž skalnatého dna, alespoň počtem zúčastněných. Od té doby jdou počty a snad i kvalita prací nahoru. Určitě je to díky práci, kterou věci věnovali administrátoři CKČ Michal Bronec a následně Martin Koutný, a také houfu statečných porotců. Mimo to ale nastupuje i nová generace autorů. Nevím, jestli píšou líp než stará garda zrozená z fandomu za totáče. Těžko říct. To je otázka pro pamětníky z řad porotců, kteří vydrželi až do současnosti. Existuje vůbec někdo takový? Měl by dostat cenu za vytrvalost!

Počet příspěvků v roce 2005 je stále poloviční proti letům největší slávy. Znamená to, že stále pokulhává i kvalita? Byly ony uplynulé ročníky opravdu tak výjimečné, kterým současná úroda nesahá po kotníky? Nebo to patří mezi mýty, které jsme si sami vytvořili? Někdo může vypálit Pecinovský – Nos to závaží, ale já kontruju Koutný – Alexandrijská knihovna! Nejsou současné vítězné práce jiné i kvůli vkusu nových (mladších) porotců? Sám jsem zaznamenal, že moje epické a krvelačnějsí povídky se umístily výše než ty přemýšlivější s etickou zápletkou.

Ještě jeden detail vyplynul z mé hry s čísly. Vypadá to, že řada porotců využívá svého práva neudělit všechny body. Podle známého systému rozděluje porotce jednu první, dvě druhé… až šest šestých cen. Celkem tedy ohodnotí 21 soutěžních příspěvků v každé kategorii. Chápu, že v hubených letech někdo neudělí první cenu, protože se mu nezdá žádné dílo hodné té prestiže. Asi je také těžké vybrat tolik pátých a šestých míst. Jenže mi vyšlo, že v roce 2004 nebylo v kategorii povídky uděleno devět prvních, čtyři druhé, šestnáct třetích, třicet tři čtvrtých, šedesát pět pátých a osmdesát šestých míst (porotců bylo šedesát pět). V krátkých povídká byla situace ještě zajímavější, neboli 17, 20, 15, 35, 68 a 102 neudělených umístění (hodnotilo šedesát osm porotců). Docela by mě zajímal náhled do porotcovské duše. Jejich postřehy z posledních ročníků CKČ v Interkomu chybí.

Dnešní autoři asi berou CKČ jinak než dřív. Ne jako prestižní záležitost a jedinou možnost zviditelnění. CKČ se stává reklamou, možností prorazit a pobídkou pro nakladatele a redaktory. Vyber mě, zabodoval jsem v soutěži, jsem prodejný! Až se CKČ odchovaná generace spisovatelů postaví na vlastní nohy a začne publikovat, uvolní místo další. A tak to má být.

Martin Gilar

* Zpřesněno po poslední inventarizaci SFM.