Časem s vědou: Z událostí, která změnily náš svět

3.září 1945 napojuje nizozemský doktor Willem Kolff na svoji umělou ledvinu sedmašedesátiletou ženu v kómatu z akutního selhání ledvin. Jde o to prohnat její krev kolem speciální blány, která z ní propustí ven pouze nahromaděné odpadní produkty metabolismu. Tou blánou byl tehdy celofán, používaný na balení párků.

Kolff už to zkoušel několikrát, ale tahleta pacientka se poprvé stačí uzdravit dřív, než jí takříkajíc „dojdou žíly“. Právě to byl problém předchozích nemocných, jejich ledviny vypověděly natrvalo a časem na jejich těle nezbylo ani jedno zdravé místo, kam by se dialyzační přístroj dal napojit.

Po deseti dnech je pacientka zdravá a umělá ledvina natrvalo vstupuje do medicíny.

7.září 1930 na konferenci matematických logiků v Královci (dnes Kaliningradu) prezentuje Rakušan Kurt Gödel svoji doktorskou práci. Je natolik nedozírná, že ji přítomní odborníci zprvu vůbec nechápou. Zjednodušeně řečeno, čtyřiadvacetiletý génius dokázal, že libovolný logický systém dost složitý na to, aby obsahoval obyčejnou aritmetiku, je nutně neúplný (jinak řečeno formálně nedokazatelný). To sice vůbec neznamená, že je nutně nepravdivý, ale plynou z toho docela zajímavé důsledky, například ten, že i matematickou pravdu, do té doby pannu mezi pravdami, alespoň z nepatrné částečky poznáváme jinak než ryzím rozumem (zvykem?, intuicí?, citem?), což (opět pouze čistě teoreticky) nabourává nimbus stoprocentní racionality ve vědě.

13.a 14. září 1955 na jedno z nejkrásnějších amerických měst, Los Angeles, padá rekordní smog. Ne však ten dosud typický (z kouře a mlhy, řečený londýnský), nýbrž vzniklý chemickými reakcemi sluncem prozařovaných výfukových exhalací. Tomuto způsobu smogu, charakteristickému mimo jiné vznikem „zlého“ přízemního ozonu, se podle místa prvních nesmělých výskytů (koncem 40. let) začalo říkat právě losangeleský. V současnosti, kdy už Město andělů svůj monopol dávno ztratilo a takzvaný vyspělý svět pokrytecky bazíruje na politické korektnosti, se mu říká fotochemický.

19.září 1935 v ruské Kaluze v sedmasedmdesáti letech umírá fyzik Konstantin Eduardovič Ciolkovskij. V šestnácti po spále téměř ohluchl, což určitě přispělo k většímu soustředění na šlechtění myšlenek na tehdejší dobu vpravdě pošetilých: jak létat do vesmíru netoliko ve fantazii. Žel, z řady důvodů zůstalo jen u představ. Naplnili je však jiní a Ciolkovskij je dnes právem považován za otce teoretické kosmonautiky.

21.září 1575 v oblasti Karibského moře řádí charakteristický tropický cyklon, pro který španělští misionáři poprvé používají z místních indiánských jazyků převzatý název hurikán. A poněvadž propukl na svatého Matouše, dostal jméno San Mateo. Ona typická ženská jména začali různým větrným excesům dávat od roku 1945 američtí vojáci (prý podle křestních jmen manželek svých velitelů). Teprve po dalších třiceti letech, v souvislosti s mezinárodním rokem ženy, se australská vláda, a tři roky poté feministkami přitlačená vláda americká, rozhodla i pro jména mužská. Z obavy pro změnu před „šovinistickými prasaty“ přesně na střídačku.

I za této parity však nejničivější hurikán připadl, jistě čirou náhodou, na ženu: Katrina. Nůžky se rozevírají – extrémy počasí se vlivem globálního oteplování zvětšují, stejně tak neochota prostých lidí naslouchat hlasu přírody.

28.září 1905 vychází v časopise Annalen der Physik práce s nenápadným názvem „K elektrodynamice pohybujících se těles“ od neznámého patentového úředníka Alberta Einsteina. Tak přišla na svět teorie relativity, zatím ještě v „pouze“ speciální verzi. Za jejím fundamentálním významem pro chápání pohybu v prostoru a času (završeném Einsteinem po deseti letech tvrdé intelektuální roboty teorií obecnou) poněkud zanikl skrytě obsažený vztah mezi hmotností a energií.

Svůj nejznámější vzorec e = m.c² Einstein formuloval až dodatečně, do redakce Análů dorazil 27. září, vyšel v listopadu 1915.

František Houdek