DOGMA

Nedávno jsem si na sobotní odpoledne naplánoval film Dům voskových figurín a zjišťoval, kde že jej hrají. Jako na potvoru v čase, kdy jsem jej mohl zhlédnout, jej dávalo pouze multikino Galaxie. Pro nepamětníky budiž uvedeno, že to bylo první multikino v Čechách, přesně tak hrozné jako předražené. Byv ale ujištěn, že původní Galaxie byla zrušena a otevřena o kus dál, vyrazil jsem na Prahu 4.

No, pravda je, že původní Galaxie byla skutečně zrušena a otevřena o kus dál, ale že by to na věci něco měnilo, to ne. Od budovy bývalého kina vedly sice po stěnách šipky k novému, ale byly řidší a řidší, až se vytratily docela. Teprve až když si značně zajdete, znervózníte, vrátíte se a pořádně rozhlédnete, tak zjistíte, že šipky vás provedly POD obrovským poutačem na multikino Galaxie, přímo kolem vstupu do něj. Na dveřích však žádný nápis, žádné kinoreklamy, nic. Nu ale chutě jsem vešel a zakoupil lístek – do sálečku, který je poloviční proti kinosálu v naší vesnici v dobách mého mládí. Plátno bylo také podobně velké, takže za multivstupné si o multikvalitě můžete nechat jen zdát. (V sále jsem byl sám samotinký.) První reklama začala s desetiminutovým zpožděním proti ohlášenému začátku, film ještě o pět minut později. Chvíli jsem strpěl otevřené dveře a hluk zaznívající do sálu z dalších prostor kina, pak jsem je šel zavřít. Tím jsem se ovšem stal velmi podezřelým, takže v průběhu promítání mne asi třikrát přišel zkontrolovat jakýsi okravatovaný mladík, který mi věnoval podobnou dávku pozornosti jako já svému oblíbenému a celkem zdatně natočenému hororu (pracovní diskriminace na základě sexuálního zaměření mi od té doby nepřijde tak nepatřičná). Dogma čísla prostě a jednoduše: Vyhýbejte se multikinu Galaxie!

BARVA PENĚZ – nenápadný, ale silný starší Scorseseho snímek s jen zdánlivě obyčejným příběhem trojice snažící se vydělávat hraním biliáru. Nadstandardní scénář i herecké výkony (ano, dokonce i od Toma Cruise) a skvělá režie.

DŮM VOSKOVÝCH FIGURÍN – teenagerská verze klasiky s delším, ale nenudícím začátkem, několika kvalitně naturalistickými scénami, příjemně surovým laděním a originálním, bezmála úchvatným požárem na konci.

MADHOUSE – komornější, ale překvapivě slušný horor o tom, že někteří blázni nejsou nemocní lidé, ale opravdu psychopati. Obsahuje skvěle morbidní sklep!!!

PŘÍLIŠ DLOUHÉ ZÁSNUBY – variace na Návrat do Cold Mountain z první světové války. Ne tak strhující, ale velmi slušná, a Tautou mi v tom vadila méně než v Amélii.

Filip Gotfrid