Kung-fu mela

Šanghaj 1940. Šéf zločineckého gangu zuří na policejní stanici, protože zatkli jeho manželku za to, že plivla na ulici. Několik policistů utrpí těžká zranění, načež šéf, madam a poskoci odcházejí, aby venku zjistili, že jim mezitím někdo šlohnul auto. Náhle se odnikud vyrojí asi tisíc chlapů v oblecích s cylindry a sekerami v rukou. Poslední konkurence je zlikvidována, policejní šéf počítá úplatky a Gang Sekerníků vládne městu. Jen nejchudší periférie jsou stranou jejich zájmů – nejsou tam peníze. Ale to se má brzy změnit – zlodějíček Sing a jeho obézní kámoš se rozhodli vydírat v nesprávném pavlačovém bloku. V uličce Vepřín.

Scénárista, režisér, producent, choreograf a hlavní hrdina Stephen Chow má už za sebou 64 rolí a 7 vlastních filmů v hongkongském zábavním průmyslu a nyní se rozhodl vytěžit z obnovené popularity kung-fu filmů, co se dá. Jeho pojetí příběhu se podobá westernu, ale především je to parodie. Příběh, bojové scény, slavné kung-fu školy a styly, postavy, zkrátka všechna kung-fu klišé mu slouží za zdroj velkého množství vtipů. Už hlavní hrdina a jeho osud od dětství po současnost, ač v podstatě smutný, je děsně praštěný. Do dalších rolí obsadil Chow pestrou směsici výrazných typů – tady si ani jednoho Asiata nesplete s jiným – ječící paní domácí s věčnou cigaretou v koutku, ušlápnutý manžel v županu, přihřátý krejčí, dobromyslný pekař, přihlouplý silný podomek a další chudí Číňané, obývající uličku Vepřín. Naopak Gang Sekerníků, snad kromě šéfa a účetního, jsou navlečeni do evropských černých obleků a jsou všichni zaměnitelní (možná taky proto, aby se ušetřilo na komparsu). Nesmím zapomenout na hrdinova tlustého parťáka mdlého rozumu a kamarádku z dětství, kterou kdysi zachránil před výpraskem a která je, jak jinak, krásná a němá.

Ačkoli jsou bojové scény přehnané a zde ještě víc do absurdna, než je obvyklé, jsou velmi poutavé, dobře sestříhané a dobře trikově ošetřené – například závěrečná bojovka, kdy si to hrdina rozdává s gangem ve stylu „Neo a tisíc agentů Smithů (Matrix Reloaded)“ vypadá mnohem reálnější než její vzor. Ovšem co si budeme nalhávat – Matrix koneckonců napodoboval kung-fu filmy, aspoň v soubojích určitě. Samozřejmě jsou také terčem parodie – bizardní ropuší styl nejmocnějšího padoucha, zvaného Bestie, je prostě skvělý, stejně tak úder „Budhova dlaň“, za který by demoliční čety zaplatily miliony.

Hrají zde také všechny detaily od válečků na nudle přes nože až po jedovaté kobry, občas se v příběhu objeví odbočka do hrdinova dětství. Když se bojuje, tak se také zabíjí a někdy hodně krvavě, ale nejodpornější scénu čekejte až v samotném závěru a malinko napovím, že v ní figuruje lízátko, ale víc mě nenuťte vzpomínat, nebo se mi zase udělá špatně.

Kdo má rád kung-fu a nebere to moc vážně, bude se skvěle bavit. Ti ostatní se budou bavit jen výborně.

Roman Paulík