Časem s vědou: Z událostí, které změnily náš svět

Od roku 1783 umí člověk létat povětřím. Některého takového čeká sláva, jiného smrt, ale nešť – hlavní je touha! Koncem října 1790 vzlétají první lidé i v Čechách. Jsou jimi Francouz Blanchard (ten, který první přeletěl kanál La Manche) a samozřejmě Čech (byť notně poněmčený, jak v jeho kruzích bývalo tehdy zvykem) – vědec, cestovatel a podnikatel hrabě Jáchym Šternberk. Montgolfiéra naplněná horkým vzduchem dosáhla výšky 1700 m. Během letu – místy poněkud krkolomného, neboť balon se několikrát ocitl v prudkých větrných proudech – smělý hrabě chladnokrevně měří tlak a teplotu vzduchu. Posléze aeronauti bez úhony přistávají na poli v Bubenči.

V říjnu 1855 získává britský vynálezce Henry Bessemer patent na výrobu oceli z litého železa ve velkém. Jakkoli se brzo ukázalo, že kyselá vyzdívka jeho konvertoru se hodí jen pro rudy s malým obsahem fosforu a síry, jde o přelom, který v podstatě zahájil věk oceli.

V říjnu 1890 se pravděpodobně vůbec poprvé člověk odpoutal od země v létadle těžším vzduchu. Stalo se v zámeckém parku ve francouzském Armainvilliers a dokázal to Clément Ader ve svém netopýra připomínajícím kluzáku Éole poháněném patnáctikilowattovým parním strojem. „Let“ (sotva pár cm nad zemí) měřil okolo 50 m, na tak dlouho alespoň zmizely stopy kol letounu v písku. Později Ader pod patronací ministerstva války své pokusy opakoval s o něco lepším strojem i výsledky. Přihlížející vojenská komise však další vývoj považovala za neperspektivní...

„Primitivní aparát stál na mycím stolku, který sloužil současně jako laboratorní... Na něm stála bedna od čaje... prohýbala se pod motorem, který poháněl Nipkowův kotouč, zatímco (projekční) lampa stála na prázdné plechovce od sušenek. Dalšími důležitými součástmi první „televize“ byly látací jehly a zmuchlaný a znovu pečlivě narovnaný staniol. Čočky pro optickou část jsem si opatřil za pár půlšilinků v obchodě s bicykly...“ Na tomto zařízení se osamělému, chudému a nemocnému Johnu Logie Bairdovi počátkem října 1925 splnila první část jeho životního snu – přenést na stínítko věrný obraz věrného Billa (jak nazýval svou starou loutku). Přešťastný Baird vybíhá ze své londýnské mansardičky a polapí prvního živáčka, který mu přijde pod ruku. Poslíček jménem Taynton, shodou okolností rovněž Bill, se tak stává historicky první televizní hvězdou.

Už v roce 1929 rakouský technik Hermann Noordung (tehdy pochopitelně poněkud nepřesně) vypočetl, že pro těleso, pohybující se ve výšce 42 000 km nad rovníkem ve směru zemské rotace, bude jeho oběžná doba rovna právě jednomu dni, takže při pohledu ze Země nebude měnit svoji polohu. V říjnovém čísle časopise Wireless World v roce 1945 osmadvacetiletý britský „vědec a fantasta“ (jak sám sebe nazývá) Arthur Clarke publikuje článek nazvaný „Mimozemská relé: Mohou raketové stanice pokrýt svět radiovým signálem?“ Tehdy to všichni brali jako ryzí utopii. Prvně se naplnila roku 1963.

A dnes?

Jsou slova marna, jsou,

zmlknou, odplynou...

František Houdek