Hráči s minulostí

V éře litanických knižních sérií, které zaplavují trh s fantastickou literaturou a kde se tvoří víc na počet slov než množství nápadů, moudří nakladatelé loví často v minulosti. Trofeje ukazují nejen, že dluhů je pořád dost, ale každý úlovek je učebnicí úsporného a přitom efektivního psaní. A nemusí jít vždy o vrcholná díla, což je případ románu Hráči z Titanu (vydalo Argo, přeložila Radka Šmahelová). Philip K. Dick si tuhle knihu střihl roku 1963 mezi klíčovým Mužem z Vysokého zámku a neméně významnými Třemi stigmaty Palmera Eldritche nejspíš jen tak pro odlehčení. Přesto má všechny prvky SF doznívající Zlaté éry: švih, gradaci, marnotratnou plejádu nápadů, ale i poněkud kvapné pero typu autora, kterého musely živit dva tři romány ročně. Ač ovládla dlouhověkost, decimovaná populace Země vymírá na neplodnost. Situaci lze řešit hrou blafáku s kolonizátory z Titánu, kteří nádavkem všeho Zemi obsadili. S vášnivými, ne zrovna férovými gamblery lze přijít o kus Floridy stejně hladce, jak ji některý z hrstky přeživších po atomové válce snadno nabyl, ale lze i vyhrát. Třeba šanci na rozmnožení, byť mezidruhové…

Dva roky před Dickovým románem dostal žánrovou cenu Hugo román Waltera M. Millera, Jr. Chvalozpěv na Leibowitze. Nakladatelství Laser jej vydalo roku 1994 a nyní se k ceněné klasice vrací pokračováním, jež vyšlo 36 let po originálu. Miller se vydání románu Svatý Leibowitz a vládkyně divokých koní (přeložili Zdeňka Lukovská, Martin D. Antonín a Lucie Krobotová) nedožil, nestačil jej ani dopsat, protože se zastřelil, a román dokončil Terry Bisson. Udržel však Millerovu vizi, která děj pokračování vklínila do časové linie původní knihy, a jistě i odklon od rozboru vlivu spirituality v postapokalyptickém 33. století byl Millerův záměr. Náhradou se nám dostává bohatého vylíčení politických, zhusta válečných poměrů temné doby, kdy papežský stolec bojuje o moc se světskými státy přežívajícími na zpustošeném území někdejších USA.

Roman Lipčík