Časem s vědou – listopad: Z událostí, které změnily náš svět

V listopadu 1665, skryt před morem na rodném venkově, mladičký Isaac Newton poprvé použije diferenciální (říkal mu metoda fluxí) a integrální (metoda kvadratur) počet. Po návratu to jen tak mimochodem oznámil kolegům a žákům v Cambridgi, ale písemně publikoval až 1687, tři roky po Němci Leibnizovi, což posléze rozpoutalo jeden z nejznámějších sporů o prioritu v historii vědy. Obecně vzato, infinitezimální počet je asi největší výdobytek matematiky po objevu funkce.

Boloňský anatom Luigi Galvani si v listopadu 1780 všiml, že pitvané žabí stehýnko položené na plechové desce sebou cukne pokaždé, když se jeho nervů dotkne skalpelem. Přes deset let pak, „veden neuvěřitelnou horlivostí a touhou“, tento jev studuje, než v roce 1791 uveřejňuje vysvětlení: může za to živočišná elektřina. „Kéž by tyto mé řádky podnítily nejpřednější učence, aby v mých pokusech pokračovali,“ doufá přitom... Stalo se. První byl Volta s galvanickým článkem, pak Faraday s elektromagnetickou indukcí...

V listopadu 1895 pozdě večer si profesor würzburské univerzity Wilhelm Conrad Röntgen v rámci studia vysokonapěťových vakuových trubic všimne, že stínítko na sousedním stole světélkuje. A když badatel náhodou nastaví před stínítko dlaň, nevěří vlastním očím. Přivede tedy prvního člověka, kterého v budově najde – je to biolog. Ten téměř zděšeně konstatuje: „To, co vidíme, jsou kosti vaší ruky...“ Až po sedmi týdnech ověřování Röntgen zveřejní objev neviditelného pronikavého záření (nazve je paprsky X, ovšem velmi brzy zdomácní pod názvem rentgenové záření). Tím vyvolá vpravdě řetězovou reakci dalších revolučních objevů (počínaje radioaktivitou za čtvrt roku).

O dvacet let později v listopadu 1915 na zasedání Pruské AV předkládá Albert Einstein konečnou verzi gravitačního zákona, zahrnujícího vzájemnou souvislost hmoty, prostoru a času. Vznikal osm let, z nich rok a čtvrt v Praze. Tento největší intelektuální výkon jednotlivce v přírodních vědách otevřel začátek nové fyziky s nedozírnými následky (expanze vesmíru, velký třesk, černé a červí díry atd.). V rámci roku fyziky se tomu dokonce i denní tisk věnoval poměrně hodně.

Stejný den 25. listopad, stejný rok 1915, stejné místo Berlín. Na schůzi Německé společnosti orientální přednáší nepříliš známý soukromý docent vídeňské univerzity a bibliotekář její knihovny Bedřich Hrozný. K úžasu přítomných odborníků jako první na světě podává překlad (mělo by se říct spíš vyluštění) starého klínopisu, kterým psali Chetité! (Později ještě identifikuje chetitštinu jako nejstarší známý indoevropský jazyk a vypracuje její gramatiku.) Pro svět se zrodil obor chetitologie.

František Houdek