Adam Wisniewski-Snerg: Robot

Robot BER-66 je Mechanismem vyslán do podzemního krytu, aby zmařil další pokus zde ukrytých lidí uniknout z dokonale zapečetěné pasti. Mechanismus mu ale nedává jednoznačné příkazy, vybavuje ho lidskými emocemi, mezi nimi nejistotou. Jen jedno ví BER-66 jistě: až splní svůj úkol – o jehož zadání nemá tušení –, bude zničen.

Podzemní kryt je přeplněný – lidmi i podivnou hmotou, která omezuje jeho prostory a ve své průzračnosti zachovává jako sochy postavy, které již nestihly dokončit pohyb. Boj o jídlo, boj o prostor, boj o život – a také boj o poznání, to je zdánlivě nekonečná smyčka, do které se dostal hrdina tohoto románu.

Nechápe, proč po krátké mezihře, kdy nahradí mechanika-pilota podzemního krtka (podaří se mu to zařízení zničit v rekordní době), náhle mění svoji identitu. Jako fyzik Net Porejra hledá odpověď na mnoho otázek – ale jen některé trápí i ostatní obyvatele krytu. Je opravdu robotem vyslaným Mechanismem do krytu? Nebo má jen pozměněné vzpomínky? Proč se na podlaze jedné místnosti pomalu, ale nezadržitelně valí koule, jejíž váhu ani nedokáže odhadnout? Těch proč stále přibývá.

Net s kyslíkovou lahví a radiační pistolí pronikne podivným průlezem do města nad nimi, tam, kam mířil i krtek. Tam je ale vše proti jeho plynutí času nepředstavitelně zpomaleno, létá hustou a pro něho nedýchatelnou atmosférou, pomalu poznává tuhle úplně jinou fyzikální realitu – ovšem za cenu životů několika soch, ve které se obyvatelé města proměnili.

Atmosféra v krytu také houstne – nikoliv ovšem fyzikálně, ale psychologicky. Velitelé jednotlivých částí krytu se snaží ovládnout zbytek, Net se setkává s tajemstvími a záhadami. Potká ženu, ale když se s ní setká podruhé, ona má již zcela jinou identitu a na Neta si nepamatuje. Několik dalších lidí také pravidelně podniká výpravy do města-neměsta, v krytu se dějí podivné věci, které Neta znepokojují. Jakou mají souvislost s Mechanismem?

Přestože prostředí, v němž se román odehrává, je naprosto vně naší reality, rychle vtahuje čtenáře do svých tajemství a dilematů. Jaký je účel krytu a města? Kdo je stvořil a proč? Jakou úlohu v něm hrají lidé? Existuje vůbec nějaký Mechanismus? Co se vlastně stalo v těch několika minutách poplachu, kdy lidé zaplnili podzemní kryt?

Adam Wisniewski-Snerg předložil už v roce 1973 svým čtenářům hlavolam, proti kterému je Rubikova kostka jednolitou šedou nudou. Otazníky, tajemství, náznaky, odpovědi vedoucí k hroznu dalších otázek – to je hlavní osa tohoto románu. Akce plyne spíše pozvolna, aby autor mohl stavět a bořit záhady, představy a teorie, které na čtenáře valí ze všech stran. Na závěr tu máme filozofickou etudu na téma vztahu lidí, zvířat a rostlin – a pak následuje finální scéna, kontrapunkt, který nám zůstane v hlavě jako ozvěna ještě dlouho poté, kdy knihu odložíme.

Robot byl v Polsku vyhlášen nejlepším poválečným románem – v zemi, kde si čtenáři zvykli konzumovat neředěného Lema, mne to ani neudivuje. I Wisniewski-Snerg se tu dotýká myšlenek, které Stanislaw Lem často rozvíjel, jenže na rozdíl od svého vzoru tu spíše klade otázky než formuluje odpovědi – to nechává na čtenářích. Volí k tomu navíc metodu kontrastů – změny identity, dveře dnes a zítra vedoucí do zcela jiných prostor, odlišné plynutí času, obrácení rolí. Mírně řečeno: není to jednoduchá odpočinková literatura, vyžaduje soustředění a klid a možná i občasné odložení, abyste si mohli uspořádat myšlenky a přemýšlet o otázkách, které v knize zabírají snad více místa než tiskařská čerň.

Více než třicet let po svém vzniku román Robot zůstává stále fikcí a otazníkem, za tu dobu jsme se nedostali ani o kousek blíž k odpovědím na otázky v něm položené. Možná jsme více připraveni vnímat úvahy, které nám autor v závěru předložil, ale stále zůstává výborným dílem.

Pagi

Adam Wisniewski-Snerg: Robot, překlad: Pavel Weigel, obálka: Jan Patrik Krásný, grafická úprava Dagmar Krásná, Laser-books, edice PODÍL, 2005, 276 stran, 179 Kč, brožované, ISBN 80-7193-203-5

NON FICTION

ODKAZ

Příběh největšího dobrodružství studené války. Pět proti dvaceti tisícům. Napsat něco takového by se báli i autoři J. F. Kováře. Příběh, který se, aby mu někdo uvěřil, napřed musel stát, vypráví dcera Josefa Mašína Barbara.