TAK TROCHU... JINÉ NAKLADATELSTVÍ, část 2

Ve spěchu, abych stihl uzávěrku, jsem se v minulém díle svého článku o překladu románu H. Turtledova „Takový jiný svět“ od Simony Kučerové - vedle toho, že jsem zapomněl doplnit motto a vřele poděkovat E. Kocourkovi a Tomáši Machovi, kteří mi v ukázkovém příkladu velkorysé fanovské vzájemnosti postupně zapůjčili své výtisky českého vydání knihy - dopustil několika nepříjemných chyb. Kupodivu jsou všechny soustředěny do odstavce o špatném skloňování. Věta „Do pasáži (...) samozřejmě patří...“ má začínat „Do pasáže“; jde o nezachycený pozůstatek měněné předchozí formulace „V pasáži (...) má být“, negativní vedlejší důsledek lehkosti, s níž se dá v počítači text upravovat. Troufám si tipovat, že i leckteré chyby v „Takovém jiném světě“ (např. v pasáži o skvrnitém těle a narůžovělé hlavě na s. 71) vznikly podobným způsobem. Také ve větě „tyto dva znaky,“ (...) ukázala, která má na mysli (s. 215) nemá správně být „některé“, jak jsem napsal, ale pochopitelně „které“. Konečně 4. p. č. j. r. ž. zájmena „všechen“ nemusí být jen „všechnu“, ale v archaickém úzu a ustálených spojeních jako právě „nade vši pochybnost“ je přípustná i takováto podoba; ne ovšem s dlouhým i, jak činí pí Kučerová na s. 68.

Posledně jsem se zabýval chybami, které lze rozeznat holým (arciže cvičeným) okem a napravit jen z českého textu. Pí Kučerová má naprostou pravdu, že pro plné zhodnocení kvality překladu je nenahraditelné srovnání s originálem; učinil jsem tedy i to. (Mimochodem, dovážený britský paperback stál v Praze o devět korun méně než vydání Classiku; při prakticky stejném formátu má o čtvrtinu méně stránek, je o třetinu tenčí a obrázek na obálce souvisí s obsahem blíže, i když ne zcela dokonale: zelený Minervan stojící na provazovém mostě, který ovšem jako by vedl v ose kaňonu, ne napříč; na dně teče řeka a na obloze je vidět jakýsi letoun s označením „USA“, neodpovídající příliš popisu Athény, a srpek obrovského měsíce.)

Hranice obou kategorií je neostrá; některá podezřelá místa odhalíme při pozorné četbě překladu, ale k definitivnímu rozhodnutí je originál nutný. Na s. 129 si Tolmasov při rozhovoru s Minervanem o výzbroji obou pozemských výprav musí z nedostatku místního slova vypomoci ruským „kulomety“. Ovšem Rusové s sebou mají samopaly, těžší zbraně neměli důvod brát a Američané tím spíš; proč tedy toto nečekané a do kontextu nezapadající slovo? V anglickém textu se hovoří obecně o firearms - střelných zbraních. Rovněž jenom on může potvrdit naše tušení, že ve větě Zvuk syčivě unikal z jeho dýchacích otvorů (158) má správně být vzduch (air). Když si Bragg stojící proti kalašnikovu přeje mít místo pouhé pistole škorpióna (323), v originále je to Armalite; že je to samopal (rifle), přitom vysvětlí vzápětí, takže důvod vnášet do amerického prostředí českou značku je zvlášť chabý. Také z typu letadla Piper Cub se stal Čmelák (135).

Překladatel je mj. zodpovědný za opravu zjevných chyb, jichž se autor dopustil; neučiní-li tak, přičítají se mu k tíži skoro jako jeho vlastní. V následujících případech, dokud jsem vycházel jen z překladu, jsem mylně předpokládal, že právě to se stalo, a tak se nyní musím H. Turtledovovi za své pochyby o jeho odborné kvalifikaci (ač jsem je vyslovil jen v soukromém rozhovoru a ne veřejně); snad aspoň částečnou omluvou mi je, že skutečnost se ukázala mnohem nepravděpodobnější. Hned na s. 19 se píše o největší jasnosti Minervy při perigeu. Perigeum, česky přízemí, je ovšem nejnižší bod na oběžné dráze družice Země. U (vnějších) planet se hovoří o opozici a sám autor jenom nearest approach to Earth, tedy největším přiblížení k Zemi. Pilot startující Athény oznamuje „Druhá kosmická rychlost!“ (412) To je rychlost úniková čili parabolická, potřebná k přechodu na neuzavřenou dráhu a definitivnímu vymanění z gravitačního pole planety; Athénu přitom ještě čeká setkávací manévr s pohonnou jednotkou na parkovací oběžné dráze. Nabírat předtím 2. kosmickou rychlost, ze které by se vzápětí muselo zase brzdit, má asi takový smysl jako jezdit z Prahy do Kladna přes Vladivostok - a Turtledove si toho samozřejmě je vědom; „Orbital velocity achieved!“ znamená rychlost oběžnou, první kosmickou. Zvláštní je, že tu nejde o chybu v nějakých náročných termínech, jejichž neznalost by ještě šla pochopit - naopak, nejjednodušší, zcela doslovný překlad by byl nejlepší, jenže pí Kučerová ho nahrazuje vlastní pomýlenou tvořivostí. Plyne z toho poučení, že překladatelka, která se pustí do hard SF, by si měla nastudovat příslušný obor aspoň natolik, aby poznala, do čeho se nemá vměšovat.

Ještě pár slov o některých termínech v románu. V originále používají Minervané pro obě pohlaví označení males (doslova samci, muži) a mates (družky). Pí Kučerová družky ponechává, zatímco z males jsou pokrevní. Nic proti tomu, ale jako zpodstatnělé jméno se to skloňuje tvrdě, se singulárem „pokrevný“ a ne pokrevní jako v knize. Více mi vadil překlad oblastí obývaných jednotlivými kmeny domain (území, panství) jako dům (a neologismus domain-master pro náčelníka jako majordomus), zejména ve spojeních jako pocházel ze severní části domu (304), kde se to nepříjemně plete s označením vládcova sídla hrad.

Dokončení příště

Jan Vaněk jr.