DOGMA

Dogma čísla nebude. Místo toho nastoluji otázku: Proč chodit do kina? O tom dumám již delší dobu a odpovědi nenacházím a nenacházím… Nejde o hyper super trháky typu King Konga nebo Star Wars, ty prostě nevidět na velkém plátně znamená nevidět vůbec, ale v případě všech ostatních filmů mi v posledních měsících značně ubylo motivace. Ceny DVD jdou dolů, ceny vstupenek pomalu, ale jistě nahoru, a pak ta hrozná věc: lidi. Už tu byla řeč o té žeroucí, srkající a žvanící sebrance, ale vzato okrouhle kolem a kolem: vezměte slečnu do kina, pak na skleničku – a jste cenově na úrovni DVD, které si pustíte v klidu obýváku třeba stokrát. Díky mnoha časopisům vychází DVDéčko bratru za stovku, u většiny ostatních se do pětikila vejdete v pohodě (v knihkupectví v Čáslavské určitě), a přitom vám nikdo nesype popcorn za krk. Jak stojí v úvodu, nikomu tento názor nepodsouvám, spíše mi šlo o společné zamyšlení. Třeba si časem v (polo)prázdných sálech podobně sednou i distributoři a zamyslí se nad poměrem ceny lístku na jediné představení vůči placce, kterou máte na několik pokolení. (Nijak by mne ovšem nepřekvapilo, kdyby výsledkem podobného sezení bylo rapidní zdražení DVDéček – koneckonců, máme tržní ekonomiku.)

CESTA KOLEM SVĚTA ZA OSMDESÁT DNÍ – Opravdu tak strašné zpracování Verna, jak se podle obsazení a ohlasů zdá. Tipuji na pomstu za to, jaké idioty z Američanů Verne ve svém románu udělal. – Pardon, neudělal, podle tohoto filmu takoví skutečně jsou.

DOC HOLLYWOOD – Platí pro něj to, co pro Mimic: s novým podíváním možná objevíte další jeho kvality. Alespoň mně se to povedlo.

ĎÁBELSKÝ SANTA – Výborný nápad se skvělým zahájením, který však bohužel s přibývajícími minutami ztrácí čím dál víc dech.

HARRY POTTER A OHNIVÝ POHÁR – Víc a víc knižní ilustrace, která sama o sobě funguje jen s velkými obtížemi, respektive možná vůbec. Také mne překvapilo, jak podivný vkus na ženské má Hagrid.

KING KONG – Bez první a poslední půlhodiny výborný film. Takhle jen nekontrolovaně rozplizlé řemeslo, které hororového fandu potěší množstvím přerostlých hmyzáků.

LVÍ DOUPĚ – pomalá, ale příjemná kriminálka, zajímavá svým maďarským dějištěm a s roztomile hořkým polonahým vtípkem na konci.

MIMIC – Pokud jej považujete za lepší průměr od doby, kdy jste ho viděli v kině, podívejte se na něj znovu. Připraveni na špatný konec jej možná oceníte o trochu víc.

POBUDA – Kupodivu nevtipná, hořkosladká francouzská záležitost. Na rozdíl od Američanů (O Schmidtovi) ale galští kohouti naštěstí alespoň zastávají názor, že svléknout se má na plátně ta mladší a hezčí herečka.

VEGAS BABY – Další netušená hlubina filmů prcičkové kategorie. Vedle eklhaftózních protagonistů (staré štětky, tlustí teplouši) se na konci dočkáte dokonce moralizování na téma přátelství!

Filip Gotfrid