Sergej Lukjaněnko – Spektrum

Když se mi dostalo do rukou několika set stránkové Spektrum, byl jsem velice zvědav, co se bude skrývat uvnitř. O autorovi jsem do té chvíle věděl jen to, že se u nás nedávno začaly hojně vydávat jeho knihy, je Rus a podle nějaké jeho trilogie byl natočen film. Po přečtení Spektra o něm už vím, že je také velký fanoušek science fiction, hlavně klasiky bratrů Strugackých, a tato vlastnost se promítá do jeho díla.

Spektrum totiž v podstatě je a není originální. Hlavní dějová linie připomíná Piknik u cesty od zmíněných Strugackých, pozadí připomíná Přestupní stanici od C. D. Simaka a celou knihou se vinou narážky na různé sci-fi knihy – byl jsem docela překvapen, když jsem narazil dokonce na litanii strachu Bene Gesseritu z Duny Franka Herberta.

Kniha je psána celkem zručně, i přes velký rozsah je děj svižný a netrpí hluchými místy, nicméně by neškodila větší prokreslenost postav a větší barvitost textu – nejspíše je to jen můj osobní dojem, ale přišlo mi, že autor používá příliš strohé a úsečné věty.

Příběh začíná v Moskvě, pár desítek let v budoucnosti, kdy se po celé Zemi vyskytují Stanice, vybudované rasou Klíčníků. Uvnitř Stanic jsou Fortny – zařízení, umožňující okamžitý přesun mezi světy, vzdálenými stovky světelných let. Klíčníci povolují do Stanic vstup jen jednotlivcům a jako platbu vybírají příběhy. Vybírají si, koho vpustí a koho ne, nezáleží jen na příběhu, ale i na osobě, která ho vypráví.

Hlavní hrdina, Martin Igorovič Dugin, je meziplanetární soukromý detektiv. K jeho detektivnímu umění patří i to, že se nikdy nestalo, že by ho Klíčníci za jeho příběhy nepustili do Fortny. Proto přijímá zakázky na hledání lidí, kteří nejspíše uvízli na druhé straně a nedovedli si vymyslet příběh na cestu domů, hledá děti, které si vyrazily z domova za dobrodružstvím, nebo stíhá zločince, hledající azyl ve světech bez zákonů. Jednoho dne dostane zdánlivě jednoduchou zakázku, aby našel a přivedl domů sedmnáctiletou dívku, která se sama vydala na menší výlet za tajemstvími vesmíru.

Nakonec se samozřejmě ukáže, že to nebude tak jednoduché, zvlášť poté, co mu dívka zemře v náručí a vzápětí ji objeví živou na jiné planetě... a pak na další... a na další. Takže s Martinem procestujeme několik různých planet, pro pořádek je kniha dělena na sedm částí podle sedmi planet, kam Martina pátrání po dívce, a nakonec i po smyslu života, štěstí a rozumu, zavede. Na každé planetě se autorovi podařilo věrohodně vytvořit celý svět i s obyvateli – ne lidskými, ale například kulturu krátce žijících vačnatců nebo svět, který tvoří voda se zvláštním povrchovým napětím a žijí v něm inteligentní jednobuněčné organismy lidských rozměrů. V mezihrách se vracíme zpátky do Moskvy, kde se Martin oddává typickému ruskému nápoji a provádí kulinářské experimenty se svým strýcem nebo je proháněn ruskou státní bezpečností, která je velmi zvědavá na všechno, co se kolem pátrání děje.

Spektrum je dobrá kniha, rozhodně mírný nadprůměr mezi současnou produkcí. Možná není úplně originální, možná není napsaná léty vytříbeným rukopisem, ale je čtivá, jde z ní dokonce dojem, jako by byla napsaná k oslavě žánru, protože tolik drobných vtípků na úkor jiných děl žánru jsem dlouho na jednom místě neviděl. Určitě si ji přečtěte.

Lukáš „Fajl“ Pecha