Předávání cen Akademie SFFH (za rok 2005)

Když jsem požádal své obvykle ochotné spolupracovníky o pár vět na toto téma, dostalo se mi odpovědi, že letos není takřka co kritizovat a tak že mi asi nic nenapíší. No což, třeba za rok ano :-), nezlobím se a dokonce jim dám zdarma radu, aby takovouto argumentaci nikdy nepoužili při komunikaci s Vaškem Pravdou.

Takže po čase zase Akademie z mého pohledu:

Díky Richardu Podanému, Martinu Šustovi, Mirkovi Dvořákovi, sponzorské náklonnosti Stasa Juhaňáka a jeho Tritonu, Filipu Gotfridovi  (a dalším bezejmenným pomocníkům a pomocnicím) už mi Akademie v posledních letech nepřináší záchvaty žaludeční neurózy ani jinak mi podstatně nezkracuje život. Letos se k tomu pozitivnímu přidal i Richard Klíčník, který pro moderování získal Evu Aichmajerovou a připravil s ní scénář akce (jen se s Evou měl dohodnout dříve a na pevno, aby se Jolana nedověděla o umenšení své účasti na poslední chvíli a spíše jen náhodou).

Bohužel stejně nevzrušivá jako její pořádání byla letos i celá Akademie SFFH. Proti Simmonsovu Ílionu v kategorii Nejlepší SF by si letos nevsadili snad ani zástupci konkurenčních nakladatelství. Ne že by Reynolds a Hamilton nebyly pecky, ale jejich cykly již vychází několik let a i jejich nejvěrnější fanoušci mají prvotní okouzlení za sebou. A Dick a Asher již v Akademii bodovali (a podle mého) s lepšími kousky.

Ílion získal i titul Kniha roku a nejspíše značně napomohl tomu, aby se jeho překladatel Petr Kotrle stal Nejlepším překladatelem roku.

V Nejlepší fantasy asi nebylo vítězství Sapkowského tak zjevné, šance měl i Lukjaněnko, ale musím se přiznat, že kdyby od nich loni nic nevyšlo, na mém oku byste slzu hledali marně. Nicméně dobře se stalo, překladatel Božích bojovníků, Stanislav Komárek, získal cenu za Nejlepší neangloamerický překlad.

Nejlepší horor, zde si myslím, že zvítězila hlavně grafická stránka Barkerovy Čtvrté knihy krve. I Juraj Maxon pravil, že to je poprvé, co kniha vyšla přesně podle jeho představ a instrukcí.

Nejlepší teoretický text získala po zásluze kniha Vadima Horáka o vydávání J. Verna u Vilímka, bohužel ocenění zkalila nečekaná smrt ani ne čtyřicetiletého autora.

Cenu za Nejlepší původní českou nebo slovenskou knihu letos získal slovenský autor Juraj Červenák, je to poprvé od sloučení české a slovenské původní prózy do jedné kategorie. Já sice hlasoval pro Janu Rečkovou, protože Píseň o Dveřníkovi považuji za vrchol jejího díla, ale Jurajovi cenu a vítězství přeju.

Akademie ocenila editorskou práci Martina Šusta, když za Nejlepší antologii vybrala jeho Trochu divné kusy a k tomu přidala i cenu pro Nejlepšího editora a Počin roku.

I (rovněž posmrtné) vítězství Sheckleyho povídek bylo dost předvídatelné, stejně jako vítězství stále se lepšící Pevnosti. Interkom je příliš znevýhodňován černobílým tiskem. :-)

Ve stále stejném malém rybníčku našich ilustrátorů padl letos opět los na Jana Patrika Krásného, přeji mu to, ale stejně bych blahopřál i ostatním nominovaným. Něčím opravdu výjimečným nezazářil loni žádný z nich.

Nejlepším vydavatelstvím byl vyhlášen Triton, ač přes řadu nominací nezískal letos žádnou z cen. Nicméně Akademici vědí, že platí nejen včas, ale i dohodnuté částky :-).

A zbývá Cena za dlouholetou práci (pro fantastické žánry). Přes kampaň JWP (a přes zásluhy Vlada Ríši o Ikarii) v ní zvítězil Ivan Adamovič, má-li Akademie možnost, oceňuje spíše teoretiky než praktiky. Ivan je určitě nejmladší držitel této ceny a jeho vítězství by mohlo signalizovat generační obměnu ve strukturách fandomu.

Na závěr bych chtěl připomenout, že Akademie nepracuje podle hesla Sláva vítězům, čest poraženým, prostě proto, že poražené nemá. Stejně jako v minulých letech vyšlo loni přes tři sta knih žánru SF, fantasy a hororu. Tedy již sama nominace je velkým úspěchem a vydavatelé, kteří jej dosáhli by se měli ve svých reklamních i jiných materiálech chlubit nejen cenami Akademie, ale i každou nominací.

Zdeněk Rampas