Rozhovor s Janem Poláčkem

Inspirují vás k vašim hrdinům lidé z okolí a to, jak je vidíte? Nakolik držíte svoje postavy za hranicemi vaší individuality a nakolik do nich promítáte sebe sama?

Opustil jsem psaní konstrukcí, kde všechno byla mnohdy jen čirá fantazie, a posunul se k zábavnějšímu způsobu psaní. Mluvím o způsobu psaní, který je zábavnější pro mě :–), no, doufám, že i pro čtenáře… Sice toho dokončím mnohem méně než v době, kdy jsem se snažil psát pravidelně a vysedět nápady „nad bílým papírem“, ale dokážu nyní poměrně dobře rozkódovat, jak co vzniklo a odkud se vzala inspirace. Je to, jako bych žil paralelní příběh, který se v psaném odrazí. Všechno je ale trochu jinak… tak jako v Hrabalově povídce Pábitelé, kde tatík popisuje inspiraci svého syna slovy… To on slyší kapat vodovod a už jde malovat Niagarské vodopády, píchne se do prstu jehlou a už si jde objednat pohřeb třetí třídy… Všechno záleží na úhlu pohledu, na schopnosti dodat příběhu atmosféru. Realita je v pozadí, a když si chci za postavou někoho představit, použiji třeba i jména svých přátel. Koneckonců je později mohu změnit. Někdy si dialog zgruntu vymyslím a někdy ho zcela přejmu třeba v hospodě. Naštěstí ještě neexistují autorská práva na hospodské řeči… Myslím si, že příběh už nekonstruuji, neříkám si, teď by to chtělo tohle, tady dám něco perverzního a teď bude na místě šokovat. Všechno vzniká jaksi samovolně, jenom zapisuji, jak jedno po druhém přichází. Nejdůležitější je první věta, ta předurčuje příběh, který už mám možná uložený v podvědomí. Alespoň mě další cesty příběhu často napadají ve spánku. Nějaký psycholog by to asi uměl pojmenovat :–). Vyřadil jsem ze života zvonění budíku a užívám si ranní probouzení a opětné upadání do spánku, které sny generuje. Do Kyberpunku and heavy jsou zařazeny starší věci, ale vybral jsem jen ty, které mě stále oslovují a ke kterým mám vztah. Na některé platí i popsaný inspirační postup, i když v tomto žánru není tak patrný.

Říkáte, že píšete pod vlivem těžkých životních situací. Dostal jste se někdy na životní hranu, anebo jde o vaše vnitřní proměny a krize?

V určitém věku se vnímání těch horších součástí lidského života zintenzivní. Už nejsou tak vzdálené, a stávají se součástí života. Začínáte s nimi počítat… Nepatřil jsem, a ani jsem patřit nikdy nechtěl, ke skupinám lidí, kteří si s rizikem zahrávají. Prostě jsem se od drobností, jako jsou nemoci, rozbitý vztah a podobně, dožil k tomu dalšímu… Dost a rád podléhám morbidnostem, tak jsem pro takové věci i citlivější a fantazie mi pracuje potom rychleji a lépe :–). Současně mi ale vyhovuje psát pod tlakem daného tématu nebo termínu. Asi si nedokážu žít šťastně, buďto nějaký problém mám, anebo si ho alespoň vymyslím…

Střihnul byste si takový „černý“ život? Nemusela by to být přímá agresivita za použití střelných zbraní, ale co třeba průmyslová špionáž, hackerství, malá virtuální diverze anebo něco docela jiného, podle vaší fantazie? Nakolik vaše fantazie zasahuje do vašeho každodenního života?

Černý život si raději prožiji na stránkách knihy. Ale ten paralelní si se svými hrdiny užívám, už mi několikrát zasáhli do života dost nevysvětlitelným způsobem. Občas se dějí věci, pro které se těžko hledá vysvětlení, a jsou i takové, u kterých se o to raději ani nepokouším.

Do jaké míry byste se dal všanc čtenářům? Napsal jste něco, anebo byste napsal, co odpovídá vašemu životu a není ve shodě s rozšířenými konvencemi?

Čtenářům se dáváte všanc, ať napíšete, co napíšete… Na počátku je ale podstatné, aby si vaši vizi někdo přečetl a měl vůbec zájem spekulovat nad ní a mít na ni dokonce nějaký názor. Pokud k tomu dojde, nemám potřebu někomu něco vyvracet a očišťovat se… V případě mého nonfiction románu Spánek rozumu plodí nestvůry jsem měl možnost se seznámit s některými názory čtenářů. Nejednou se stalo, že popsanou realitu považovali za nemožnou a úplnou fikci za pravdu. Pokud píši, pak nepřemýšlím o tom, co by mi mohli nějaké nekonvenční přístupy způsobit. Když jsou napsány a já se pak poněkud zarazím při čtení, nemám obvykle už chuť a ani sílu do práce sáhnout jen proto, že by si o mně někdo mohl něco myslet.

Dal byste se na stvoření antihrdiny, který by byl komerčně nestravitelný kvůli vlastní reálnosti, který by byl nesympatický paničkám a heroickým romantikům? Zkusil byste s takovým románem anebo novelou prorazit?

Mám pocit, že všichni mí hrdinové snesou předponu anti. Marně vzpomínám, kdy jsem stvořil postavu, která by naplnila pravidla třeba conanovské fantasy. Všichni jsou ve vleku osudu, a když se mu vzepřou, už většinou jiná možnost nezbývá a hrdinství je čirou nutností. Každá personifikace autora do hrdiny má své meze a já svůj stín asi nikdy nepřekročím… Možná je to ale i tím, že mě takové téma vůbec neláká. Když se ale zamyslím nad tím, jaký by ten hrdina musel být, aby byl pro většinu čtenářů neakceptovatelný, žádný mě snad ani nenapadá. Hrdinou už byl kdekdo, musel by to být asi pěkný hajzl bez skrupulí… Ale mám pocit, že by i takový mnoho čtenářů fascinoval – tak tedy možná třeba krápník. Krápník a jeho spravedlivý boj se zemskou přitažlivosti, za dostatek životodárné vody, takový beletristicky zpracovaný příběh by asi u čtenářů propadl. Ale když nad tím přemýšlím, kdyby se dobře popsala ta tísnivá atmosféra jeskyně… možná by to ani tak špatné nebylo.

A konečně otázky, které nikoho nenaštvou: Co rád čtete? Jaké filmy máte rád? Jakou hudbu? Jakou whisky (a pod.)?

Trvale čtu už především jen turistické průvodce, čím starší, tím lepší, a prohlížím si monografie malířů, čím morbidnější, tím úžasnější. Nepřekonatelný je pro mě momentálně Alén Diviš a třeba jeho ilustrace k Erbenově Svatební košili. A pokud chcete doporučit nějaký film a hudbu – žádné novinky to tedy nebudou, pořád se vracím k filmu Magnolia od P. T. Andersona a nejvíc asi teď poslouchám blues Neila Younga, třeba Safeway Cart. Mé pití je kapitola sama pro sebe, léta s alergií mě donutila vypracovat systém, na nějž nijak zjevně nereaguji. Takže na počátku je nejlepší grog, tak dva tři, teplo zřejmě likviduje mikroorganismy, které mi vadí. A potom, když to jde, tak burbon, a to nejlépe ten lékařský –Rx…

Sanča F.