Podivné náhody a koincidence ve světě knih

Jita Splítková mi onehdy půjčila knihu Zobecněná estetika od Rogera Cailloise. Vůbec jsem nevěděl o tom, že u nás v roce 1968 vyšla, dokonce v překladu Stanislava Jirsy (který mi utkvěl v paměti jako překladatel Gracquova Pobřeží Syrt) a Miroslava Míčka (který mi neutkvěl, ale chyba je možná na mé straně).

Trochu jsem si v knize listoval a udržoval ji jako pouze vypůjčenou na vrchu hromady knih na stole. Tam ji také uviděla jeho Excelence J. O. jr., která mě upozornila, že Caillois se jako teoretik umění hodně zabíval i SF.

Až tehdy jsem si uvědomil, že od R. C. mám ještě jednu knihu, totiž Piláta Pontského, kterého jsem si koupil v dobách, kdy jsme každou alternativní historii okamžitě řadili do SF.

Aby toho nebylo málo, narazil jsem na Cailloise ještě jednou po Olšově návštěvě v pondělí ráno, když jsem listoval Respektem. Viktor Šlajchrt, jehož fejetony jsem si oblíbil ještě v době, kdy jimi přispíval ke kvalitám Neviditelného psa, a které jsem si pak koupil sebrané v (nikdy již potom neotevřené) knize Suroviny a laskominy, se na jeho stránkách pustil do úvahy o mimetice našich dvou největších politických stran, které v honbě za hlasy voličů vědomě či nevědomky přebírají rysy svého protivníka. Podobně jako se neškodný hmyz snaží vypadat jako vosa a naopak.

Jestli jste čekali nějakou pointu, tak se omlouvám, život nemá pointy, a když tak jen jednu, ale to už se zase nedá moc hovořit o životě.

ZR