China Miéville: Král Krysa

Po přečtení všech Miévillových pozdějších prací jsme dostali možnost pokochat se i jeho románovou prvotinou. Ta se neodehrává ve světě Bas-Lag, jako jeho tři další knihy, dějištěm je současný Londýn. Je to vůbec Miéville, tak jak ho známe?

Už první stránky nenechají čtenáře na pochybách, že autor svůj styl nezměnil. Motiv příjezdu, kterým se příběh otevírá, mi hodně připomněl začátek kultovního Nádraží Perdido. Opět tu máme odvážné metafory, sugestivní popisy a prvky New weird. Tentokrát však v románu zasazeném tak trochu do našeho světa. Proč tak trochu? Protože autor neukazuje Londýn běžného obyvatele, ale podobně jako Gaiman v Nikdykde, rozhodl se ukázat nadpřirozenou a přízračnou část města. Jedním z klíčových a nejpůsobivějších motivů knihy je odtržení od reality. A věrohodné reality tak Král krysa nabídne jen tolik, aby bylo od čeho se odtrhávat.

Nyní něco málo k ději. Saul, ústřední postava knihy, se vrací po delší době domů, náhodou zrovna v tu noc, kdy je jeho otec zavražděn. Policie jej zatkne pro podezření z tototo činu a k útěku mu dopomůže podivný přízrak, který se představí jako Král krysa. A sdělí mu, že jeho rodina nebyla až tak docela normální, že Saul je vlastně napůl hlodavec.

Kamarádka (ale pouze kamarádka, román postrádá klasický milostný motiv) hlavního hrdiny je autorka taneční hudby. Chystá se hrát na velké technoparty, ale naneštěstí se ve městě objevil nový DJ. Ten, který před staletími roztančil měto Hameln tak, že se na to dodnes nezapomnělo. A protože hlavní hrdina má v sobě příměs krysí krve, má na něj tento hudebník spadeno.

Z knihy mám trochu rozporuplné pocity. Velmi působivý motiv hlavního hrdiny, kterému se jeho svět hroutí před očima, který ztrácí půdu pod nohama, svou budoucnost i iluze o své minulosti, ale který v beznaději najde sílu člověka, který už nemá co ztratit, a bojuje jako krysa zahnaná do kouta, je srážen naivitou některých dalších složek knihy. Například policie působí jako vystřižená a vlepená z šestákové kriminálky a je jí věnován příliš velký prostor, než aby se to dalo jen tak přehlédnout. Pavoučí a ptačí kumpáni Krále krysy také plní úlohu přinejlepším zajímavých rekvizit. Díky nim jsou akční pasáže zajímavější, ale mimo ně působí nepatřičně.

Dějově Král krysa drží pohromadě a hezky graduje k očekávané finální bitvě. Snažil jsem se odhadnout její průběh a výsledek, autor ale překvapil jiným rozuzlením. Netroufám si posoudit, jestli to je tak lepší.

Král krysa je zábavné čtení s nepřehlédnutelným přesahem do literatury, tento přesah bohužel neposunul těžistě knihy přes pomyslnou hranici nezapomenutelného zážitku. Čas strávený čtením Krále krysy rozhodně není promrhaný, ale už vím, proč se Miéville do elity prosadil až napodruhé.

Jarda Houdek