Zpravodaj ČS fandomu

11-12/2006 (233)

Všechna práva © Interkom 1984 - 2006

Hvězdný bulvár

Odposlechnuto

24. září doplnil Marvin na stránkách CKČ údaje z posledních několika let (fandom.scifi.cz/ckc.htm), měl bych mu skouknout poslední nejasnosti, ale kdy najdu čas...

25. září se v RUR opět zastavil KK Kudláč. Spolu s J. V. jr. jsme poreferovali, jak bylo ve Slavonicích. Honza přes nachlazení zůstal až do neděle, takže toho přece jen věděl více.

27. září drží v Krakatitu Mirko Navara přednášku o fuzzi logice a jejích aplikacích v řízení a regulaci. Nesledoval jsem tento obor celá desetiletí, zdá se, že alespoň jiní nezaháleli.

28. září vyvrcholil Brněnský pétanque pohár finálovými zápasy. Naše klubové týmy ukončovaly oba druhou ligu baráží – Le Dimanche Maussade o případný postup do vyšší ligy a Szomorú vasárnap o udržení se v lize. I když jsme nehráli nejhůř, všechny zápasy nakonec skončily jednotnou porážkou 0:3. Le Dimanche Maussade si i tak odnesl bronzové medaile a pohár za celkové umístění v druhé lize, kde nakonec zůstali jako jediní přeživší ze stávající soupisky týmů. Podvečer jsme se pak sešli ve Whisky shopu, odkud jsme se po krátkém občerstvení vydali se zbytkem pravidelného osazenstva do grill house Na Place, kde uspořádala irská frakce pokus o atentát na naše žaludky prostřednictvím lákované vepřové kýty. Jen díky vydatnému zalévání čepovanými Dalešicemi se nikdo nezalkl a všichni se po tomto zdařilém večeru odebrali ve zdraví domů.

29. září dosáhl ve Whisky shopu Záviš své čtyřsté whisky. O dobré synchronizaci svědčí fakt, že to byla láhev, kterou majitel obchodu osobně stáčel v palírně Bruichladdich a poskytl vzorek pravidelnému pátečnímu osazenstvu zdarma. Také zde bylo k dispozici občerstvení zahrnující kromě uzenin a sýrů i něco vepřové kýty z předchozí akce.

Marvin

2. října mi v RUR Jirka Černý poutavě líčil děj u nás nevydané knihy Serge Brussola (autora Vertikálního pekla), asi si od něj budu muset něco přečíst.

3. října jsem zabloudil do Pálffyho paláce, kde se udílela Překladatelská cena Josefa Jungmanna, tvůrčí stipendium a Cena Tomáše Hrácha. Dorazil jsem na poslední chvíli, Richard Podaný tam již byl, ale Viktor s Haničkou přišli ještě po mně. RIP mi dal svůj nejnovější překlad knihy Slavenky Drakuličové Mouše by neublížili, listoval jsem si jím během vyhlašování a oceňování spousty zásloužilých, o kterých jsem (jistě jen následkem své nevzdělanosti) až na dvě výjimky nikdy neslyšel. Když bylo po všem (nakonec si cenu odnesl Richard za Jasně osvětleno, Viktor s olbřímím Berniérsem Ptáci bez křídel byl jen nominován) a sponzoři nás pozvali do salónku na malé občerstvení, napadlo mě, že si porota mohla ušetřit práci, kdyby se mě zeptala, co z jejich nominací je mi povědomé. Byly to právě vítězné práce ve dvou hlavních kategoriích. A kdyby jim má rada připadala málo fundovaná, mohli by se zeptat Ladislava Nagyho, z jehož recenzí jsem nejspíše svou povědomost nabyl.

Vyhlašování bylo jedním velkým překladatelským svátkem, takže jsem si promluvil s Liborem Dvořákem (o Pelevinových povídkách, vřele doporučuji, jejich četba je rozkoš a ne ještě práce, jak mi to připadá u pozdějších jeho knih, hned jsem mu doporučil svého oblíbeného vydavatele, o Strugackých potažmo Jaroslavcovi, Lukjaněnkovi a životě vůbec), s Richardem Podaným jsme dumali, proč si pro cenu nepřišel David Petr, pak mě seznámil se Zdeňkem Beranem, přišel i zotavený Miroslav Jindra, Pavel Weigel a po letech jsem se zase setkal s hispanistou Miloslavem Uličným.

6. října odjíždíme před polednem s Karlem Petříkem do Březové nad Svitavou. Přes veškerou snahu silničářů jsme tam dojeli, a dokonce první. Po nás dorazil Martin Koutný a pak se začali trousit další. Pozdně jsme poobědvali z dobrot, které pro nás Franta Monhart nachystal, a až do večera si užívali přátelské pohody s Frantou Moravcem, Honzou Škorpíkem a Jindrou Rosenkranzem, tedy s celým klubem Malevil, který se na této poradě rozrostl o Netopejra (blahopřeji oběma stranám :-), dokud nedorazil Dáreček a neodlákal část společnosti k mariáši.

Vlastní porada byla poměrně poklidná, Bidla, který odjel do země vycházejícího slunce, nahradila v radě Darth Zira, jediný nezvolený kandidát Harv bude mít šanci zase za rok.

Parcon v roce 2008 bude v Plzni a bude to velká akce. Dokonce došlo i na rok 2009 a na možnost konání společného česko-polského ParPolConu v Českém Těšíně. Podrobněji snad poreferuje někdo jiný, doufám, že Cellindra, a možná časem dojde i na zápis z Porady.

Standa Otava mi po zásluze vytkl, že IK nevyšel před Poradou, možná že i proto přijelo na Poradu méně klubů.

6. října v předpůlnočním pořadu Nad věcí  (ČRo 1 – Radiožurnál) hovořil o SF Jiří W. Procházka, spisovatel. Chtěl jsem tu uvést adresu ke stažení, ale našel jsem jen starší článek v Interkomu, docela věštecký, autor už před třinácti roky věděl, že JWP je nad věcí: interkom.scifi.cz/1993/19930520.htm

7. října se u A+A uskutečnilo herně-filmové odpoledne. Zahráli jsme si Želví závod, Tsuro, Turbo Taxi, Ticket to Ride na mapě Kuby (zapíjeno kubánským rumem) a na mapě Německa (verze s cestujícími) a nakonec Labyrint. Filmovou část po setmění zastupovalo několik dílů Ježíše superpoldy a pár trailerů (pochopitelně i Kung-fu Ježíš – inspirováno přednáškou na Parconu). Při tom jsme zkonzumovali množství uzenin a sýrů s ořechovým chlebem, došlo také na dezert a ochutnávku naslepo – 12letý Lagavulin v sudové síle.

Marvin

9. října objevila Jitka a do RUR donesla nové pití barvy okeny, ale mnohem lepší chuti. Název ani nic jiného z toho večera si nepamatuji.

12. října jsem v Krakatitu po více než roce viděl Netopejrova Simona Armina, to je už vážný mladý muž, však také o něj jevila vážný zájem Nika, dcerka Petry Neomillnerové. Ta také od tritonského večírku u Vystřeleného oka nějak povyrostla.

Nicméně moc jsem si společenských radostí neužil, mé rozbolavělé hlavě nějak nesvědčil obvyklý nedostatek kyslíku, a tak jsem jen Cellindru potrestal příručkou o univerzálních algebrách a teorii modelů. Chvíli, jen co by mi Dominika Medová stačila přislíbit recenzi na Schizmatrix, jsem poseděl s Islingtonem a pak domů.

V pátek 13. října v Plzni probíhá Pivocon, jedna z nejstarších malých SF akcí našeho fandomu. Vzhledem k tomu, že pátek třináctého je každý rok alespoň jednou a poprvé ji Plzeňáci uspořádali někdy v polovině osmdesátých let, jde o akci s největším počtem opakování. Naopak v Bratislavě začala zcela nová tradice Slavkonů, nedostal jsem se ani na jednu z těchto akcí, ale snad už konečně vyjde IK 9-10/2006.

14. října jsme v redakci IK uspořádali na počest Jana Havliše společenské odpoledne, které spojitě přešlo v klímovský večírek. Bohužel Frantu Novotného trápí nějaká chřipka, Viktor Janiš s Haničkou musí pracovat, takže vedle Regise a Klímových dorazili už „jen“ Honza Vaněk jr., Ivan Kmínek a mladá autorka Julie Nováková, které je nyní asi tolik jako Vilmě, když začala posílat své povídky do Halmochronu a dalších soutěží.

Při představování jsem poznamenal, jak nám roste úroveň večírků, že již dva hosté přednáší na univerzitách, vedle Regise na Masarykově v Brně má přednášku o počítačových hrách na UK i Marin. Ten se divil, odkud to vím, netuší, že Viktorovi neunikne nic.

Martin zrovna přečetl nového Penrouse, takže došlo i na scifistická témata, Ivan Kmínek se asi vrátí k chemii opět do Ústavu makromolekulární chemie, Klímovi možná sehnali bydlení v Praze, Honza Vaněk jr. dal něco málo k lepšímu ze Slavonic (a opravil neuvěřitelné množství hrubek v korekturách IK, asi to se mnou v uplynulém měsíci bylo ještě horší, než jsem myslel a než vyplývá z doby od vydání posledního IK), já z Porady SFK. Regis dočetl Spin a Schizmatrix a tak jsme si mohli notovat v radosti, jakou přináší četba SF pro dospělé.

Škoda jen, že před osmou už Karolínka Klímová potřebovala spát a odlákala nám část hostů směrem k její postýlce.

14. října byl ještě stále nádherný říjen, takže se vyrazilo na výlet. Z mnoha variant byla nakonec vybrána trasa z Ochozu kolem jeskyně Pekárna do Mariánského údolí. Autobus IDS-JMK dorazil s pouhým půlhodinovým zpožděním, ale zase nás zavezl až za obec, odkud jsme po pěti minutách dorazili k bufetu. Po nezbytném posilnění následoval pochod údolím mizející říčky jménem Říčka, spojený s mírným průzkumem přilehlých jeskyní. Vzhledem k blížícímu se soumraku a rostoucí únavě jsme minuli Muchovu boudu a dorazili až na konečnou autobusu v Líšni. Výlet byl zakončen tradičním koktejlem v Empire baru, spojeným s večeří.

Marvin

16. října jsem po RUR odkvačil řešit nějaké problémy s fonty a Venturou k našemu občasnému přispěvateli R:S (pod pseudonymem Hary Crast napsal Strach nad Albrechtovem). Na SF moc nedošlo, snad jen, že výborný koňak (Napoleon), který jsem po kapkách upíjel, pocházel od Ivana Adamoviře jako odměna za nějakou sazbu.

17. října jsem zaskočil přes ulici (říká se jí také Václavské náměstí, viz J. S. Kupka: Hlavní muž světa) do malého sálu kina Světozor na vyhlašování výročních Cen Mladé fronty.

Show uváděl Martin Dejdar, ceny byly jen čtyři, otázky asi domluvené, vše působilo uvolněně a domácky intimně.

Ocenění tvůrci byli vhodně seřazeni, po vynikajícím japanistovi Janu Levorovi, který přeložil Tělo ženy od Rjúnosuke Akutagawa (a před pár roky na popud Jaroslava Olši jr. i Šin’iči Hošiho Někdo zaklepal) a poutavě vyprávěl o tom, jaké to bylo učit se japonštinu za bolševika (z anglických nebo ruských slovníků a učebnic), a o tom, že se mu podařilo dostudovat, aniž by se setkal s živým Japoncem, byl interwievován poněkud nevýrazný (možná jen méně výrazný) Martin Vopěnka (napsal Putování a mluvil hlavně o svém cestování a dětech a jejich talentu pro operu), aby navázal skvělý Ladislav Špaček odměněný za knihu o etiketě (možná jste viděli její předobraz jako seriál na ČT).

Jeho názorné předvádění společenských pravidel v praxi, veselých historek z doby presidentování Václava Havla a ukázka diplomatické latiny (něco mezi latinou mysliveckou a urbánním mýtem vyšší urbanizované společnosti) patřilo k vrcholům večera. Následovala cena pro výtvarníka a ukázka jeho tvorby v podobě večerníčku o Dvou (tučňácích) ve fraku.

Po krátkém filmu následovalo zakončení, kdy jsme obdrželi recenzní výtisky (knih, které ještě nebyly rozebrány, ano, jsou i takové, Tělo ženy a Etiketa jsou už vyprodané).

Pochválit musím i vynikající pohoštění, zvláště velice delikátní a jistě i drahé sladkosti, kvalitu vín jsem raději nezjišťoval, ještě jsem se chtěl vrátit do rachoty a něco dělat.

19. října jen krátce do Krakatitu na pár slov s Jolanou a Petěm Pavelkem o chystaném SSSR, připomenout Cellindře, aby napsala něco o Poradě nebo k napsání někoho přesvědčila, a pak do divadla na Král se baví. Obávám se, že Viktor Hugo se obrací v hrobě.

20. října se v Brně konala další z řady pravidelných ochutnávek whisky. V nabídce byly tentokrát skutečně mimořádné whisky – všechny byly ze Speyside, v síle ze sudu, nefiltrované za studena, stáčené SMWS. Konkrétně to byly palírny: Glenfarclas, Glenburgie, Ardmore, Aultmore a Caperdonich a staří se pohybovalo od 11 do 32 let. Jen odborného výkladu jsme si moc neužili, v Redutě probíhal nějaký koncert s rautem (nebo naopak), a tak zde bylo velmi hlučno. Ochutnávka měla tradiční neformální pokračování ve Whisky shopu.

Marvin

22. října navštíven film Rytíři nebes ve Špalíčku. Hodně klišé klasického střihu – výcvik, láska, přátelství, k tomu moc pěkné digitální dvoj- a trojplošníky a několik docela vydařených scén. Ale pompézní a přitom prázdná hudba mi moc nesedla (skoro stejná u souboje jako u romantiky).

Marvin

23. října v RUR jsme probírali výsledky voleb. Honza Macháček a Filip zastupovali opomíjenou levicově naladěnou část populace. Bylo to trochu jako cesta strojem času, slyšet slova jako zbídačování mas a tak.

Mám dojem, že by nedalo velkou práci dokázat, že velké většině lidí se vede o dost lépe než za bolševika a že nespokojenost je živena hlavně tím, že menšině se vede hodně moc lépe než za starého režimu.

24. října dopoledne jsem si cestou na oběd všimnul, že knihkupectví Netopejr má krásný nový vývěsní štít, škoda, že jej zastiňují nevkusné, leč velkoplošné blbosti na vedlejším domě.

Večer v KJV vyřizuji, že JWP onemocněl, takže o dobrodružné SF mluvil hlavně Egon, mám dojem, že jsme v definici moc daleko nepostoupili, dobrodružná SF (a fantasy) je ta, která se líbí Egonovi. Připomnělo mi to Škovoreckého Mirákl (nebo to byl Inženýr lidských duší?), kde podobnou odpověď dostali čeští spisovatelé a kritici od sovětského akademika a koryfeje na otázku, co je to ten socialistický realismus?

25. října držel v Krakatitu pro středečníky Jity S. aktuální přednášku o smyslu voleb Petr Sadílek. Byl jsem ale tak utahaný (myslel jsem, že na mě leze chřipka), že jsem nedoposlechl do konce, ale mám slíbený text pro IK.

26. října zase v Kraku, zdá se, že včera šlo jen o vyčerpání z nastupujícího podzimu, nicméně jsem se moc nezdržel, zítra bych konečně chtěl dát do tisku IK 9-10/2006. Tak jsem se jen Egonovi, Jolaně a Peťovi Pavelkovi pochlubil novými vydanými knihami, tedy hlavně Průvodcem paralelními světy a Fandomem a text, Islington byl asi na nějaké akci, vůbec bylo v Krakatitu nějak prázdno (dodatečně jsem se dověděl, že všichni odjeli na Avalcon speciál), takže jsem neobjevil nikoho dalšího, kdo by to ocenil.

28. října se u nás konal Halloween v klasickém stylu: pochutiny, pití, plkání – jen účastnící vypadali podivněji než obvykle. Bylo za živa vykucháno 6 zmutovaných masožravých dýní (co jiného byste čekali v pralesní zahradě uprostřed žabin), některé zvící prasete, a za pohanských rituálů se svíčkami a baterkami vyneseno do ulic, aby se mohly popást na strachu okolojdoucích.

Marvin

28. října jsme uspořádali menší večírek u Rámišových, kterým jejich nejmenší ratolest Karolínka nedovoluje opouštět byt. Vladanovi právničtí přátelé Dušan a Potlach řešili celkem zajímavý problém, který jistě i u nás začne být aktuální, až přijde móda hromadných žalob; řekněme, že po spuštění chemičky do provozu vzroste v jejím okolí výskyt rakoviny o 20 procent, není žádná možnost odlišit postižené, kteří by onemocněli tak jako tak (statistika je neúprosná), od těch druhých. Komu a jakou přiřknout náhradu.

Klímovy reprezentovala jen Vilma, Martin se věnoval dětem na nějaké akci mimo Prahu, Vilma nás informovala o pokrocích při shánění bydlení v Praze, už se blíží podpis smlouvy, hned jsme se zajímali o večírkový potenciál dané lokality. Pak dorazil ještě Honza Vaněk jr. a Janišovi s Elsou. Když si všichni stěžovali na přemíru práce, odbyl jsem jejich nářky s tím, že já bych také raději programoval, ale k zábavě se člověk musí nutit, berme to jako léčbu workoholismu. Když jsem se pochlubil svými knižními výpěstky, JVjr vše hbitě odsoudil a vyjmenoval chyby na takřka každé libovolně otevřené stránce :-)

30. října se zastavím v RUR jen na chvíli, jdeme s Michaelou k Lindě Kosatíkové a Frantovi Novotnému. Lindino kuchařské a Frantovo vypravěčské umění vytvořily výborný večer.

1. listopadu jsem ztvrdnul na creativním semináři kombinujícím Corel software, WACOM tablety a HP tiskárny. Vše, jak se dalo, využíval Martin Zhouf, odpoledne již dorazilo méně zájemců, a tak to byla poměrně pohodová a příjemná akce. Před pátou jsem se vydal na křest nové knihy vydané Leonidem Křížkem. Ze zvyku jsem vlezl do Luxoru, ale účastníci tamní autogramiády mi nepřipadali ani jako scifisté, ani jako militaristé. Až jen pár minut před pátou mi došlo, že ten správný křest probíhá u Kancelsbergera. Tam jsem dorazil s mírným zpožděním, ale akce začala až okolo čtvrt, takže jsme s Frantou Novotným, kterého takováto událost rovněž vytáhla z pracovny, stačili ještě prohodit pár slov a pak začal křest výpravné publikace Řády a vyznamenání Habsburské monarchie do roku 1918 od Ivana Koláčného. Jde o vrcholné dílo české faleristiky a koho tento obor zajímá, jistě potřebných 999 Kč někde splaší.

Vlastní křest proběhl velmi kultivovaně, aristokratický Leonid v perfektně padnoucím obleku vše řídil jemnými gesty, na která dobře vycvičení obsluha reagovala jako dobře vycvičená posádka škuneru. Snad se to jednou také tak naučím, i když lidé jako Leonid se s takovým vystupování nejspíš již rodí :-).

Pak jsem se ještě vydal za středečníky do Krakatitu, našel jsem tam jen Jarka Kopečka, který uvažoval, že dopije kávu a půjde, pak se ale objevil ještě Flad, který si zde dal schůzku s Rimsak / Stáňou Lálovou, takže nás bylo dost, abychom vydrželi do zavírací hodiny.

2. listopadu k smrti znaven posedávám v Kraku, ten podzim mě snad zabije. Trochu mě rozveselila Islingtonská mládež a její zájem o knihu Jakuba Macka, těch pár kritických slov směrem k Ikarii jim asi konvenuje víc, než by si jeden myslel. Tento víkend žádný večírek, žádné výlety ani návštěvy, jen spánek a maximálně trocha relaxačního programování.

3. listopadu konečně vychází IK 9-10/2006.

4. listopadu jsme navštívili na hvězdárně pořad Pozemšťané o mimozemšťanech. Téma bylo rozebráno z většiny hledisek, zpravidla ovšem jen povrchně. Slibované ovlivnění ze strany diváků spočívalo v hlasování všech nebo jednotlivců na několika tématických rozcestích. Už jsme zde viděli působivější přednášky.

Marvin

6. listopadu v RUR rozdávám IK a naopak odcházím s Ikarií, zaujala mě tam hlavně povídka od Di Filipa, nicméně četl jsem od něj už lepší v Rudém posuvu a VR by měl být poučen, že otazník na začátku španělské věty vypadá takto: „ż“.

Ještě jsem v Ikarii narazil na povídku Hlad a extáze upírů od Stableforda. Jak říkají mí mladí přátelé (a já při tom v skrytu duše doufám, že si z toho výraziva trochu dělají legraci), na takových povídkách vyloženě ulítávám. Nechte Wellse potkat Wilda ve společnosti staršího doktora Watsona a jeho přítele detektiva a máte mě na lopatě. Jsem tak v polovině a doufám, že mě ani zbytek nezklame. (Trochu jo :-(()

RUR navštívil vzácný host, jeden z prakticky širší veřejnosti neznámých autentických dinosaurů Pavel Komárek, nakoupil Ikarie za posledního čtvrt roku a zase na nějaký čas zmizel.

S*S*S*R