Z deníku BB (část osmá) – O chatování a projevu osobnosti (tentokrát o něco osobněji)

(BB = Blbá Blondýna = mimikry ženy středního věku, úspěšně zabírající zejména v pražském dopravním provozu a při komunikaci s muži obecně).

Kamarád z fandomu, jehož jméno vzhledem k následujícím informacím nemohu uvést, mi onehdy vypravoval, jak se snaží najít dívku svého života na internetu. Možná, že jiní jsou úspěšnější, ale jeho neúspěch byl stoprocentní (7 : 0). Nechme tentokrát stranou rozčarování jedné či obou stran při osobním setkání, čemuž je na vině fotografická stylizace. Kamarád byl smutný zejména z toho, jak internetové chatování díky rychlosti a stručnosti neumožní dívčinám projevit vlastní osobnost a jemu poznat, jaké jsou hlava a srdce na opačné straně připojení, čímž je volba objektu vybraného k osobnímu setkání zjednodušena na výběr nejhezčí fotky s důsledky výše popsanými.

Vzpomněla jsem si na něj, když jsem se v minulých dnech snažila zjistit něco bližšího o fanovi, jehož sexappeal mile jiskřil s mým. Tak dlouho jsem klikala v WHOSF, až jsem přes Sarden doklikala na diskusi k předávání cen akademie SFFH. (Možná trochu po sezóně, ale to víte, my blondýny…) Dosud nepolíbená bouřlivými ohlasy jsem s údivem zjišťovala, že obsah i forma akce se v průběhu diskuse vytrácely a stěžejním se stal názor na spolumoderátorku Evu Aichmajerovou, nikoli však na její výkon, ale na oblečení a charakter. Na rozdíl od většiny diskutujících jsem onu květnovou sobotu byla na místě a akcí uspokojená (a nechte si ty poznámky o blondýnách!). Po přečtení krutých urážek (řekli byste, že červená podprsenka vydrží jako téma od května až do konce srpna?), které diskutující, zejména Darth Zira, na adresu moderátorky rozesílali do světa, budu hájit Evu až do upálení nás obou (obzvlášť po seznámení s její kultivovanou reakcí).

Kdybych uměla trochu líp čarovat, ubrala bych na projevu osobnosti diskutujícím a přidala dívkám, s nimiž si dopisuje kamarád. Čert ví, je-li rozdíl v přístupu dán tématem či osobami diskutujících a jejich příslušností k (jakémukoli) stavu, ale z příspěvků na Sardenu, mnohdy i velmi stručných, se dalo poznat mnohé z jejich pisatelů. Ironií osudu se pak stalo, že se zostřujícími se útoky diskutující původně rezervovaní začali nakonec Evu hájit. Kvůli nám scifistům doufám, že když už ji někdo – jak už to tak u nás nepřejících bývá – upozornil na to, jak špatně se o ní mluví, sdělí jí teď i onen zvrat či závěr nebo šťastný konec (doufám, už se přece hovoří o další Akademii), aby na nás změnila názor. Byť jsme všichni na jedné lodi, nerada bych byla s někým v jednom pytli.

Vždyť je to vlastně docela naopak. Chci-li najít partnera, měla bych být co nejotevřenější, nestylizovat se do jiné role a totéž chtít i od druhého. Naopak v diskusi (chci příliš, když napíšu „odborné“ či „kritické? Měla by přece k čemusi být, má-li něco změnit.) bych měla být věcná a slušná, nikoli osobní. Mé invektivy nakonec neurážejí jen objekt, ale ukážou zejména, co za člověka jsem já. A asi jsou lidé, kteří by si měli přát, aby právě tohle zůstalo utajeno.

Vaše

Blbá Blondýna

25.8.2006

Daniela Kovářová