O křtu knihy Jakuba Macka: Fandom a text

Den předem, právě včas, aby ti, co opravdu chtějí přijít, nezapomněli, se na Sardenu objevila následující upoutávka:

Ve čtvrtek 23.11.2006 od 18:00 proběhne v prodejně Netopejr (Jungmannova ul.) za přítomnosti autora křest knihy Jakuba Macka Fandom a text. Dvacet let po Třech esejích o české scifi Ondřeje Neffa, deset let po Slovníku české literární fantastiky Ivana Adamoviče a týden po Průvodci paralelními světy Aleše Langera vychází další dílo teoreticky se věnující české sci-fi.

Práce mapuje vnímání textu a práci s ním, jak se oboje projevuje v životě českého a slovenského fandomu. Skládá se ze dvou základních částí: Fandom – subkultura textu, Profesionální česká SF a F periodika před rokem 2000 a dodatků Mezi Star Trekem a Dallasem a Muggletonův post-subkulturalismus a postmoderní autenticita.

Ve čtvrtek ráno jsem nakoupil bublinky a kelímky a odpoledne jsem před pátou vyrazil k Netopejrovi (do knihkupectví) ujistit posádku, že akce opravdu bude, jen nezvykle až o šesté.

Pak jsem se vydal do kavárny Krakatit vyčkat věcí příštích a vlídným slovem a trochou nátlaku si zajistit obecenstvo. Věru jsem se tu hodinu nenudil, nejdřív jsem se scifistickou mládeží probral bouři ve sklence vody okolo termínu Parconu, potom mi Dominika představila překladatele Radima Roučeho (že by odtud její náhlý zájem o Schizmatrix:-), a pak se objevil Martin Šust, ještě ne zcela vzpamatovaný z Trochu divných kusů 2, prozradil mi, že mu k nim napsal doslov John Clute (ten si určitě přečtu). Pak dorazili manželé Mostečtí, ale ani jsem se jich nestihl zeptat, co je přivedlo do Prahy.

Když jsem šel kontrolovat, zda se již Jakub neobjevil (okolo tři čtvrtě na šest na mě dolehla lehká nervozita), dal jsem se do řeči s Markem Dobešem, režisérem, pocházejícím z úrodné (hřbitovní) prsti sdružení Rigor Mortis (asi znáte jeho úžasné Byl jsem mladistvým intelektuálem, celovečerák Choking Hazard a první díly seriálu Místo nahoře).

Marek se mě ptal, co je to za shromáždění, zda je to fandom. Rozhlédl jsem se a zjistil, že ty nejprostší otázky bývají nejtěžší. Raději jsem převedl hovor na Markovy tvůrčí plány, ty jsou rozhodně zajímavé, ovšem otázkou je, zda sežene potřebné desítky milionů na historický film o synovi Jana Žižky z Trocnova, to se asi dříve dočkáme Choking Hazardu 2. Ten, jak jsem vyrozuměl, je koncipován v té „nejlepší“ tradici hollywoodských dvojek, vlastně totéž, jenom je vše rychlejší a větší. Místo zombivců (zombie myslivců) budou naše hrdiny ohrožovat a požírat zombieessesáci (jistě alespoň celý pluk), ti ovšem (naši hrdinové, samozřejmě) také nebudou z nevinného Duškova kroužku filosofie duševní hygieny, ale ze Satanovy bisexuální církve (nebo tak nějak, má angličtina za mnoho nestojí). Když se Marek zmínil, že by mělo jít o pěkně ujetou partičku a že si není v tomto oboru úplně jistý, dohodil jsem mu jako konzultantku Petru Neomillnerovou.

Okolo šesté, potom co dorazila i Michaela, jsem nechal vyvřít svým obavám, když jsem zjistil, že na Jakuba Macka nemám mobil a že jsem mu vlastně nevysvětlil, kde se křest koná. Zachránil mě Tom Němec (šéfredaktor Pevnosti), který mu zavolal a zjistil dobrou zprávu, že Jakub je cca sedm minut od Netopejra, zdržel se, když s manželkou navštívili porodnici, kde se úspěšně pomnožili jejich pražští přátelé.

Konečně Jakub dorazil a přesně čtvrt hodiny po plánovaném zahájení jsem začal se svým proslovem:

Nejprve, protože až propadnu řečnění, mohl bych na to zapomenout, musím poděkovat několika lidem:

Předně Karlovi Petříkovi, že nám bezúplatně poskytl tyto krásné prostory, včetně stejně důležitého zázemí,

pak Staso Juhaňákovi, za sponzorování zde oslavované knihy a celé edice Fandom a SF, protože co si budeme povídat, všichni asi tušíte, že vydáváním literární teorie, byť se týkala SF, nikdo nezbohatne,

Krištofu Kudláčovi, Adélce a Cellindře za to, že jsou první a zatím jediní tři fanoušci, o kterých vím, že už si knihu koupili,

dále grafickému studiu Vertigo za obálky edice

a hlavně děkuji autorovi za trpělivost, s níž cca dva roky čekal, až kniha v Tritonu uzraje k vydání, aby pak dostal dva týdny na korektury.

O vlastní knize vám třeba něco řekne zde přítomný autor, popřípadě odpoví na vaše dotazy.

Já bych chtěl této příležitosti využít hlavně k tomu, abych něco řekl o celé edici Fandom a SF.

Bez toho, že bych chtěl snižovat hodnotu díla samého (Jakub by možná řekl díla o sobě), doufám, že je to „jen“ první svazek celé řady podobných děl, která nám poví, co je a jaká je moderní (česká) SF a tím i kdo jsme my, její fanoušci.

To je samozřejmě maximální ambice, pro začátek budu spokojen, když se podaří zneplatnit výtku recenzentů Fandomu a text i Průvodce paralelními světy, totiž, že nejsou dotaženy do současnosti. Ale třeba i mezi vámi je nějaký student, který hledá vhodné téma pro svou diplomku, a možná, že naváže na již vydané knihy. A na to bychom se mohli napít, ale předtím ještě řekne pár slov autor.

Jakub pak popsal, jak kniha složená z několika částí vznikala, naznačil, jak uchopil klíčový vztah fandomu, textu a SF, vše stručně a srozumitelně, bylo vidět, že si umí získat publikum. Možná jsem jindy nedával pozor, ale bylo to poprvé, co jsem byl svědkem toho, že autorovo slovo rozhoupalo přítomné usrkávače sektu, aby si koupili knihu, která se „křtí“ (samozřejmě že jsme knihu nepolévali, škoda knihy i vína), dokonce se prodal i poslední exemplář z výlohy. (Doufám, že si u Netopejra brzy doplní sklad, Tritonu ještě něco z nákladu zbývá).

Mezitím se mi podařilo otevřít láhev; aby stačily kelímky, zavelel jsem přítomným milencům, aby pili ze společného, že jim sekt na požádání dolijeme.

Potom co Jakub podepsal výtisky několika zájemcům (Darth Ziře a Ritchiemu například) vydali jsme se nahoru do kavárny, kam později dorazili ještě divadelní přátelé Jakubovy ženy (ona sama je herečka) a začala druhá, stejně vyvedená část večera.

Zdeněk Rampas