Logo rubriky
7/1985
  SF film (další) (16)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1985

Outland

       USA, 1981
       Režia: Peter Hyams
       Hrají: Stan Connery
       Doba, v níž se odehrává děj filmu, není přesni určena, ale bude to hodně v budoucnosti. V takovém čase, kdy člověk bude schopen doletět k Jupiteru, na jeho měsíci Ganymedu vybudovat doly na titan a tím nahrazovat stoupající nedostatek drahých kovů na Zemi, pochopitelně s velkým finančním efektem.
       Přes všechny technické vymoženosti a dokonalé pracovní nástroje práce v dolech vyžaduje celé muže; i tak je doba práce omezena na jeden rok.
       Ne všichni přicházejí na Ganymed s čistými úmysly a trestními rejstříky. Proto nad bezpečností celého důlního komplexu bdí maršál 0'Neil s nepočetným oddílem podřízených policistů. Jeho působení na Ganymedu nezačíná povzbudivě. Manželka Carol, přestože svého muže nesmírně miluje, je unavena neustálým cestováním po cizích světech, odmítá již žít v takových podmínkách, chce pro jejich syna konečně čistý vzduch matičky Země. Odchází. Vzdálenostně ne daleko - na nejbližší základnu /k tomuto bodu se v závěru článku ještě vrátím/, kam přiletí zanedlouho kosmolet, obstarávající pravidelná spojení se Zemí. O'Niel má tady do jeho příletu čas se ke Carol a ke svému synovi připojit...
       Žánr vesmírné detektivky na sebe nenechá dlouho čekat.
       Při práci v kosmickém prostoru začne jeden z dělníků od sebe odhánět neviditelné pavouky, čímž si sníží potřebnou ostražitost, Stačí pak jeden nepromyšlený krok a hmotně nepodložené představy způsobí dělníkův pád do hlubin.
       Nastoupit do přetlakového výtahu bez skafandru znamená smrt a nesmírné znetvoření. Vědí to všichni pracovníci důlního komplexu; přesto jeden z nich s úsměvem na tváři tuhle chybu udělá. A zdá se, že úmyslně.
       Při návštěvě lehkých žen v ubikacích dělníků jeden s obšťastňovaných ošklivě svou „vyvolenou“ pobodá a vyhrožuje dalšími zločiny. Jeho život ukončí kulka z policejní pušky.
       Mimořádné události nevznikají samy od sebe. O'Niel to ví a dá se tedy do pátrání. Spojí se s doktorkou, která dbá jménem důlní společnosti o zdraví pracovníků. Je to drsná žena, navenek neochotná, O'Nielovy žádosti dokonce považuje za zdržování. Pod hrubou maskou má vlak dobré lidské jádro, a tak maršálovi výkaz nehod obstará. Za posledního půl roku 60 nehod; za stejné období před tím jen dvě! První stopa.
       Doktorka na základně nepitvá. Mrtví jsou kosmoletem odváženi k dodatečné pitvě. O'Niel vezme tedy jednomu mrtvenu v chladicím bosů vzorek krve. Analýza. Diagnóza očekávaná, přesto překvapivá. Ano, droga, ale droga umělá, syntetická - Infedinin.
       Vstup do tajného počítačového archívu je O'Nielovi povolen díky jeho funkčnímu zařazení. Ze současného počtu zaměstnanců mělo s drogou problémy 17 lidí, distribucí se zabývali ale jen dva - Scota a Yario.
       Pomocí tajně umístěných kamer začne oba podezřelé O'Niel sledovat, jejich kontakty na sebe nedají dlouho čekat. Do distribuce drog v dole je zapleten /později se ukáže, že jako hlavní organizátor/ O'Nielův zástupce Sheppard. Maršál po něm chce vysvětlení a dohodu. Sheppard se hájí tím, že Infedinin zvyšuje pracovní výkony a tudíž je pro společnost jeho rozšiřování žádoucí, vůbec ale nepřipouští, že delším užíváním vznikají smrtelné stresové stavy. O dohodě pak nechce ani slyšet.
       O'Niel tedy jedná. Zatkne Scotu - přistihne při distribuci drogy. Chce od něj další informace. Scota mlčí. 0'Niel s ním nejedná v rukavičkách; umístí ho do jakési samotky a dává mu čas na rozmyšlenou. Pro spravedlnost získaný, do aféry s drogou také zapletený, druhý O'Nielův zástupce Scotu hlídá.
       Sheppard nenechává útok bez odvety. Scotu i zrádce jeho věci nechá zabít. A, aniž tuší, že O'Niel zaznamenává všechny telefonní hovory, žádá o posily. Ať přiletí příštím kosmoletem a hned O'Niela vyřídí, O'Niel má tedy do příletu kosmoletu čas se s bandou obchodníka s drogou a životy dělníků vypořádat a připravit se na nebezpečnou návštěvu...
       Běhen celého dramatického děje máme v proložených střizích možnost sledovat na velkých nástěnných elektronických hodinách čas, zbývající do příletu kosmoletu. Kosmoletu, kterým mají přiletět zabijáci, kosmoletu, kterým chce na Zeni odletět O'Nielova žena.
       Hodiny nezadržitelní ubývají. O'Niel se na ozbrojený střet připravuje pečlivé. Musí se spoléhat sám na sebe - policisté stojí na Sheppardově straně, dělníci jeho žádost o pomoc odmítají; naštěstí zůstávají neutrální.
       Kosmolet přistává.
       Jsou dva. O'Niel sleduje na obrazovce, jak si připravují zbraně. Mají je dokonalé. Profesionální výcvik. Vidina tučného balíku za jeho hlavu. To jsou jejich devizy ...
       O'Nielivou devizou je zrušení momentu překvapení a nakonec i jeho profesionální výcvik.
       Ale bez pomoci doktorky by ho zabijáci dostali. Takhle se jim ve dvou podaří vlákat jednoho najatého vraha do dekompresní komory, kterou prostě vytvořili z hermeticky uzavíratelné chodby. Dotyčný zde nepěkně skončí.
       S druhým zabijákem se O'Niel vypořádá zvenku. Oblečen do skafandru je na střeše obrovského skleníkového komplexu. Protivník chodí vevnitř a hledá O'Niela za sklem. Maršál vytrhne ze střechy část konstrukce a hodí ji dolů. Plát padá pomalu podél steny, za níž je zabiják, vytváří na ní pohybující se stín. Střelec udělá nepochopitelnou chybu podle mého názoru, jedno ze slabých míst scénáře/. Vystřelí po pohybujícím se stínu, čímž poruší těsnost vnitřních prostor a dekomprese ho vrhne do kosmu.
       V prostoru bez atmosféry se O'Niel utká ještě s jedním protivníkem, černošským policistou. Ten vylákal z doktorky informaci, kde by O'Niela mohl najít. Maršál i tentokrát zvítězí, avšak jen s notnou dávkou štěstí.
       Shepnard sedí po celou dobu přestřelky a soubojů v důlním baru, kde čeká na výsledek. Věří ve své vítězství; prohru přesto přijme / klidně a podrobí se spravedlnosti.
       O'Niel už odlétající kosmolet nestihne. Posílá za ním aspoň zprávu pro svou milovanou Carol. Přiletím nejbližším ložným spojem...
       Sean Connery vytvořil ve své filmové kariéře mj. několikrát i postavu agenta 007, Jamese Bonda. Kdo by chtěl maršála O'Niela zařadit do této skupiny /a již jsem se s tím setkal/, nechť tak nečiní; byť je hlavní hrdina pojat stejně supermansky. Proti totiž stojí jeden naprosto rozhodující argument. V době vybudování titanových dolů u Jupitera zcela určitě nebulou naživu ani Bendovi vnuci... A i když se filmům s agentem 007 dá zřejmě vytknout ledascos, takovouto časovou nelogičnost by si tvůrci určitě nedovolili.
       Jiná věc je, že film byl sci-fi jen zasazením děje na Ganymed, použití věcí samozřejmých v naší budoucnosti samotný příběh jen dokreslovalo. Ale nic proti tonu nenamítám, neboť kriminalita, brutalita a bezohlednost z rejstříku lidských nešvarů hned tak nevymizí; jen prostředky boje se změní, prostředí na sebe vezme jinou tvář.
       Film měl jedno větší slabé místo. A vzhledem k tomu, že synchronní překlad namluvil Ondřej Neff, nelze ho přičítat špatné interpretaci dialogů. Že Carol od svého manžela odešla, je nezvratné. Ale kam? Na Zemi ještě ne, neboť O'Niel se baví se svým synem přes videotelefon o ročním hibemačním spánku při cestě domu; v komplexu důlních budov a zařízení také není; takže ... V polemikách o tomto problému jsme se dohodli, že existuje nějaká přestupní stanice, s níž spojení je obstaráváno také jen v intervalech příletu kosmoletu. Tím by se vysvětlila O'Nielova osamocenost v boji proti zločincům, nemožnost ovlivnit události bez dlouhodobé přípravy a dohody před odletem kosmoletu ze Země. Po jeho odletu může dorazit pomoc až po přistání nebezpečí, které může mezitím zvítězit /zde je myšlena nebezpečím ona dvojice najatých vrahu, kterou si objednal Sheppard. Problém se ale zdá nekonečný, neboť se ptám: kde, u koho si ji objednal ??/.
       Zajímavé na filmu jsou stavby gigantických rozměrů, v jejichž prostředí se odehrává prolog a závěrečný souboj. Jejich autorem, samozřejmě v miniaturním vydání, byl John Expoaito.
       ******
       V prvním čísle našeho výběru jsme popisovali zážitky z letošního PARCONu se slibem, že se k nim budeme ještě vracet. Dnes tak činíme několika parconovskými fotografiemi. Čelní představitelé našeho SF života snad ani nemusíme představovati Karel Blažek /l/, Jaroslav Veis /2/ a Ivo Železný /3/.
       (PS: pevně věříme, že fotografie vyjdou a v rámečcích se nenachází jednolitě bílá či pouze šedává plocha)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK