Všechna práva © Interkom 1984 - 1985

Velmi zajímavou stať otiskl ve svém 29. čísle literárně-kritický týdenník Kmen (příloha Tvorby). Pod titulem „Sci-fi a její otázky“ se v ní autor Pavel Vašák zabývá rozborem tvorby v tomto žánru u nás v roce 1984 a zahrnuje do své analýzy i širší společenskovědní měřítka. Vzhledem k tomu, že Tvorbu přeci jen málokdo z fanů čte (a dělá chybu, sf v ní v poslední době nalézá stále více místa!), otiskujeme několik nejzajímavějších pasáži.

Už sama skutečnost, že uvažujeme o sci-fi, je vlastně první otázkou. Je snad sci-fi nějak jiná než totalita národní literatury v daném časovém období? Žánrové kritérium próza, poesie, drama a vedle toho sci-fi by naznačovalo, že je ještě „cosi vedle“, kde „něco je jinak“, co nelze v rámci (obecného) kriteria postihnout. Přitom víme, že sci-fi se píše nejčastěji prózou.... není proto problém zahrnout ji do těchto vymezených celků a v nich o sci-fi uvažovat. Přesto existuje racionální důvod, abychom sci-fi analyzovali odděleně. To je dáno společenskou funkcí sci-fi související s reálným působením vědy ve společnosti. Věda se stále více stává výrobní i společenskou silou..... Není nutné v této fázi uvažovat o tom, že to má nepopiratelné důsledky pozitivní, kle i negativní, vyplývající nikoli z vědy, ale ze způsobu jejího užívání, resp. zneužívání. Vědeckofantastická literatura má ve svém názvu jako první pojmenování vědu, je však především literaturou, tedy uměním.

......Proto kritériem sci-fi není pouze stimul nového poznání, ale jeho adresát, tj. člověk, jeho současné problémy a otázky. Sci-fi proto není literatura o budoucnosti, ale o současném Člověku, kterého hledá a zobrazuje v pojetí budoucnosti...

       Rozvoj sci-fi (u nás) je však stále spíše kvantitativní než kvalitativní, problém zjevně nespočívá v pojetí tématu, neboť dosavadní zaměření je nesporně pozitivní, ale v jeho nosnosti, v závažnosti položené otázky. Zdá se, jakoby témata, položené otázky, byly nosné pouze pro menší rozsah povídky, v níž se využívá bohatých stylových možností žánru.....

       Řada textových útvarů, hlásících se ke sci-fi, není dokonce ničím jiným než rozvedenou anekdotou, drobným postřehem, aforismem, mozaikovitou drobností, jsou to stále jen sondy bez úsilí o nastolení velkého aktuálního problému.......

       Občas by neškodilo, kdyby si autoři svůj příběh přetransformovali do formy „staré“ realistické prózy a zamysleli se nad účelností formy. Vznikl by vždy tzv. sci-fi příběh? Měl by smysluplnou otázku? Kde je dialektika obsahu a formy?