Všechna práva © Interkom 1984 - 1985

„Spisovatel sf je člověk, který má svérázný osobitý způsob života, polyhistor, kterému odpustíme i vědecké omyly, pakliže tvoří především umění.“

       - to je jedna z definic, jimiž předseda pořádajícího sfk Castor Albín Medúz vtipně a výstižně shrnul průběh jedné z diskusí na prvním Tatraconu. Otevírat takovouto definicí příspěvek o prvním slovenském conu je možná nezvyklé, ale snad to bude tím, že šlo o con v lecčems neobvyklý, což ostatně castoráci také předem slibovali.

       Z dosavadního obrazu setkání sf fanoušků se Tatracon vymykal především snahou o netradiční formy (podrobnou reportáž i jeho průběhu si můžete přečíst na stránkách 2-5 z pera redakce Světelných roků) mezi něj patřily především výlet a společné besedy, které se protáhly do pozdních nočních, případně ranních hodin. Ta první, tematicky zaměřená na smysl a poslání sf a náš vztah k ni, ukázala, že ačkoli nejsme (a snad ani nikdy nebudeme) sto shodnout se na nějaké jednotné, univerzální, přesné, všezahrnující a navíc ještě stručné definici sf, jako celek poměrně přesně cítíme onen obtížně definovatelný rozdíl mezi sf jako zábavou a sf varující, sf oddychovou a sf nutící k zamyšlení a posléze i k akci. Že se všichni shodujeme v tom, že sf hnutí je něco víc než jen pouhé čtení knížek, a že vlastní tvorba na tomto poli je vlastně jen prvním krůčkem k ničemu dalšímu, první projev leckdy zatím tápající snahy o vlastní praktické vyjádření toho, co v nás sf jako literatura probouzí.

       Sobotní noc pak proběhla ve znamení dalšího diskusního fóra, nazvaného „Quo vadis sci-fi homine?“. Tedy konečně otevřená diskuse na téma, které jsme navrhovali již před rokem. Tehdy prý bylo podle mínění některých ještě příliš brzy. Nyní se ukázalo, že pomalu začíná být už pozdě, protože v té otázce „Co jsme, kam jdeme a co chceme“ už chtějí mnozí z našich řad mít dostatečně jasno. Vlak, který se rozjel, by měl vědět, kudy a kam chce, má či hodlá jet (což zdaleka není v tomto případě vždy jedno a totéž). Stručné shrnutí toho konstruktivního, co bylo v nočních hodinách sobotních i časných ranních nedělních na toto téma řečeno, obsahuje „Resumé“ A. Medúze, přetištěné z Polluxu na dalších stránkách tohoto čísla.

       Je poměrně zajímavé (ale zároveň pro současný stav v našem fandomu charakteristické), že diskuse se posléze stočila z otázky „co“, na které jsme se shodli už poměrně rychle a jasně, na problém „Jak“.

       Až doposud jsem se domníval, ze zásady práce uplatňované v našem sfk jsou natolik direktivní, že jsou pro ostatní kluby zřejmě zatím ještě nepřijatelné (a v tom mne utvrzovaly i názory části zakladatelů fandomu). Ke svému - a nejen ke svému - velkému překvapeni jsem však na Tatraconu zjistil, že sfk v Banské Bystrici přijal zásady ještě direktivnější a striktnější. A věříte, že většina přítomných se po vystoupení Borise Porošina z B. Bystrice na toto téma málem roztleskala? V zápětí bylo usneseno, že organizační řád a status sfk B. Bystrica bude zveřejněn v Interkomu (což zároveň v tomto čísle činíme), jako vzor a možná inspirace pro ostatní.

       To je podle mne důkaz, že náš fandom začíná vyrůstat z dětských střevíčků a uvědomovat si, že to, co stačilo kdysi, je nyní již málo. Zatím bylo vedení našeho sfk v propagaci konkrétnějšího a striktnějšího přístupu k činnosti klubů dost osamoceno. Znění banskobystrického statutu je tak pro nás do jisté míry hřejivou satisfakcí.

       Samotná diskuse se posléze k ránu stočila stranou na údajné problémy některých bratislavských fanoušků (je zajímavé, že zástupci přítomných klubů ze slovenské metropole mlčeli, snad ve snaze dát najevo svou nezúčastněnost), kteří si ovšem sf zaměnili s jakýmsi svérázným l'art pour l'artismom (tedy něco jako scifi pro scifismem). Vzhledem k tomu, že takový přístup byl ostatním přítomným dosti cizí a tudíž i nepochopitelný, diskuse se změnila ve zdánlivě nekončící omílání koz a vozů.

       Jak skončila nevím, v 02.30 jsem odešel prospat se před cestou domů.