Všechna práva © Interkom 1984 - 1986

       Vzpomínám si dobře na jednu ze vzácných chvil, kdy jsem si povídal s dr. Ludvíkem Součkem o čemsi, čemu on říkal fandom a na co jsem se já tvářil značně jalově. On nakonec mávl rukou nad oddaným, leč asi beznadějným sedmnáctiletým mozkem, otevřel si lahvinku červeného a odešel za prosklené dveře tušit souvislosti.

       A já se Součkem mladším jsme se odebrali potají kouřit na záchod. A vyprávěli jsme si o Burroughsovi. Mohli jsme si sednout nad kus papíru a smělými tahy načrtnout organizační strukturu československého fandomu. Jenže my jsme kouřili na záchodě a povídali si o Carterovi na Marsu. Kdybychom nekouřili a nebavili se pitominkami, možná bychom ten fandom skutečně založili. Jenže v tom případě by se zaručeně nedožil svých narozenin, které letos spolu s nejstarším klubem oslavil Velkým třeskem.

       Mám však dojem, že otěže fandomu se dostaly do dobrých rukou. Trpělivých, taktických a hlavě zaujatých pro věc. Hlavy, které řídí jejich pohyby, si totiž určitě uvědomují, že dělají něco, co má smysl. A že to v době, kdy věcí s takovouto charakteristikou je stále méně, je něco, co stoji zato udržet stůj co stůj.

       (IK se omlouvá Romanovi i čtenářům - tento článek byl připraven k tisku již vloni v létě. -+++- )