Všechna práva © Interkom 1984 - 1987

V hlubinách věků temných, počátků fandomu nejasných, či v plamenech jasných a jásavých, hranic kacířských ztrácí se doklad každý vyprávění naše popírající. Nelze tedy o něm bez rizika značného pochybovati. Slyšte potomci, co pravil Vznešený a jeho Vykladači:

       V dobách pradávných, kdy Interkom vycházel ještě pravidelně, hýčkán radou redakční mužů na slovo vzatých, ocelookých, zaplavován stále vlnami hřejivými příspěvků moudrých, z celého Fandomu spontánně přicházejících, když občas kritických, pak jen konstruktivně, všech plků prostých, kdy xerox tiskl ostře, lacino a oboustranně, cyklostyl vytlačiv, kdy Fandom byl mladý a svorný, plný sil, věrně střeže odkaz velkého otce SFatopluka

       - přes propast eonů nadšením svatým uchovanou pověst o třech SFatoplukových tyčích uranových, potažmo prutech, jež dokud každý sám a individuální jsou, ve své neuchopitelnosti nezlomné, každému protivníku nebezpečné, pak pohromadě pevně sešněrovány řádem organizačním jak provazem lýkovým, či milířem grafitovým, shoří ve vlastních interakcích v popel olověný

       - v dobách těch nebylo na stránkách fanzinů většího hrdiny, neúnavnějšího organizátora, strůjce slavných úspěchů a vítězství nad spanilomyslného Vladaře Veverkistánu, pana na Aidarabádu, jež nesmrtelnou získal slávu a nepominutelné zásluhy skrze skutky, které vykonal a ještě tisíckrát větší těmi, v nichž mu bylo zabráněno.

       Sláva jeho pak způsobem přirozeným a v našich krajích obvyklým zastínila aktéry ostatní rozprávění našeho, obmyslného, neodvážili bychom se obtěžovat ucho naslouchajícího oživováním figurek dávno již zapomenutých, kdyby bylo lze jinak, snad dojdeme odpuštěni, až na pozadí jejich, slunci podobná, zaskví se sláva a udatenství hrdiny nad jiné.

       Nelze nám ani na ploše vyměřené, v čase životem smrtelných omezeném dobrati se podrobnějšího líčení života a skutkův Vznešeného (dle kacířů rouhačských, skutky to mnohých, či mýty vybásněné) neb jak věříme a s jistotou víme my, Vypravěči a Vykladači - bojovníci za lepší minulost konal Veliký Vladař své činy a příklady udatenství pod mnoha jmény, skryt mnohými maskami a snad i v mnoha tělech různých.

       Pročež i my se omezíme, projevujíce tak svou svobodu, na vylíčení několika jen okrajových, času prachem pokrytých, o to však ne menších epizod ze života a bojů Vznešeného.

       Starci a roboti služební, záda si zahřívající unavená, potažmo baterie dobíjejíce si výkonově zeslabené u stěny grafitové milíře atomového typu Pelyněk na ně vzpomenou, chtějíce vyjevit rozprávění slavná v čítankách nezaznamenána, lidu obecnému neznámá, po slovech chvály povinných započnou verši, jimiž i naše vyprávění počalo a pak takto pokračují:

       I přerodila se po čase opět mysl jasná Vznešeného, na vyšší stupeň v hierarchii duchů se povznesla. Nadlidskou svou samotu tíživou pocítil, neb krom starostí lidských, malicherných, i radosti lidské ztratily proň barvy a vůně.

       Vzpomělť, že druh jeho v smutku a osamění.

       Zarathustra Perský měl alespoň zvířata ku pomoci, pro oblažení a rozptýlení ducha smutkem světovým drceného, ano měl hada a orla, a snad i lva měl Zarathustra, často jak Vznešený božím tancem roztančený.

       Povolal tedy rádce osvědčené a moudré, v kruh poradní je svolal, o rady požádal. Když pak byl vyslechl pozorně jak med moudrosti proud z jejich úst plynoucí a rady všechny jejich postupně zavrhl, poslal do pravlasti Zarathustrovi poselstvo, jež by mu přivedlo společníka ducha jeho hodného.

       Poselstvo kvalifikované, starostlivě vybrané a vystrojené, leč samou svou přirozeností lidskou determinované a omezené, nebylo schopno nahlédnouti do duše Vznešeného, jako nemůže dítě popatřit do slunce, než by osleplo.

       Volilo tedy podle rozumu svého stejného, neb všichni z jednoho klonu byli.

       Přivedli pak pánu svému tvora, ne duchem leč barvou srsti hrubě podobného, dle sídla předků Vznešeného, starodávných, Aidarem později zvaného.

       Kdyžtě popatřil Vznešený na poselstvo z cesty daleké navrátivši se a na vše co z pouti strastné jejich vzešlo, zvolal hlasem velikým, bouři podobným, proměniv posly zpět v matečnou hmotu mazlavou:

       Do klonu!

       Zvolání toto jeho do časů našich, máloctných se dochovalo a v obměnách různých je Fandomem užíváno dodnes.