Všechna práva © Interkom 1984 - 1987

Martin LUDVÍK zřejmě nechodí moc často na hřbitov! Spěte sladce - to je přece nejrozšířenější nápis na náhrobcích.

       Druhé místo v soutěži mě příjemně překvapilo, ale o vkusu poroty si myslím něco docela jiného než Ludvík (já bych taky porotě moc nenadával kdybych byl druhej - pozn. přepisovatele). Cítím, že moje povídka nemá moc dobrou stavbu, že by to „ještě něco chtělo“. (Tak je to ovšem se všemi mými povídkami a důvod je ten, že píšu v podmínkách, ve kterých by někdo méně otrlý nedokázal ani vyplnit složenku...) Soudím tedy, že porota prostě vycítila nedodělanost a nedotaženost povídky (já osobně bych porotu nepodceňoval - pozn. přep.). Pecinovského vítězná povídka je napsaná sice „profesionálně“, ale spíš v vtom horším slova smyslu (rutina, zaběhané postupy, předem odhadnutelný vývoj). Její Veličenstvo je mnohem lepší právě pro svůj insight. Myslím, že to není insight, co by porotce odrazovalo - naopak insight oceňují. (Proto letos jako by Pecinovskému dávali toho Mloka tak nějak neochotně (jak kteří - - pozn. přep.)).

       Vzpomínám si na tvrzení Ondřeje Neffa, že jedna z nadějí SF je „vize“, vžití se do sugestivního modelu budoucího světa. Právě tak se snažím psát - vtáhnout čtenáře do svého světa (chudáci čtenáři... - poznámka přep.). Ludvíkova větička „že to snad ani není sci-fi“ vede k představě, že buď on sám nebo jím postulovaný čtenář či porotce považuje sci-fi stále za zábavnou hru, v níž se podle vžitých kánonů kombinují rakety a roboti a jde jen o to objevit mírně novou kombinaci pro lehké osvěžení ducha. (Podobně jako básnictví ve staré Číně, které bylo velmi přísně svázáno všemožnými kánony, jen místo raket a robotů se jednalo o měsíc nad řekou a snítku rozkvetlé broskvoně...) Já jsem se ovšem domnívala že tohle pojetí už se dávno přežilo a není třeba o něm vůbec diskutovat (opak je pravdou, toto pojetí se, jak je vidět, zase vrací !!! - pozn. přep.).

       Je zajímavé, že Ludvíkovi se zdá moje povídka něčím provokující (a nejen povídka - pozn. přep.). Mně to tak nepřijde (ale mě jo - pozn. přep.). Asi jsem napsala mnohem hnusnější, odpudivější a nechutnější věci, ale nic z toho se mi nezdá tak moc neúnosné nebo ojedinělé ve sci-fi kontextu (ledaže bych, jako Bára J., upírala právo na produkování něčeho takového osobám ženského pohlaví (nelze jen nesouhlasit - pozn. přep.)).

       Jinak už s Ludvíkem nadšeně ve všem souhlasím (já zase ne !!! - pozn. přep.). Chtěla jsem, aby to bylo drastické, nechtěla jsem, aby to bylo sentimentální (já mám nejradši sentimentální drasták - pozn. přep.). Je to takové, jaké jsou moje utajované a potlačované strachy, fobie, úzkosti...

       P.S. (přepisovatele): Toto je varování pro všechny ty, kteří posílají své příspěvky „nenormovaně“. Bohužel to musela odnýst Eva, ale jak říká klasik: „Takový psí je psí život...“